Galactic Racer po 24 letech vrací legendární koncept: Star Wars jako závodní hra! V recenzi však tomuto závodnímu vozu poměrně rychle docházejí součástky.
„Žádné podracerové závody, žádná koupě,“ zněl nejoblíbenější komentář pod mým posledním videem ke hře Star Wars: Galactic Racer na YouTube. Přes 230 lajků – a desítky dalších uživatelů a uživatelek se k tomu přidávají, mnoho lidí si tak moc přeje oživení legendární hry Episode 1 Racer z roku 1999. Galactic Racer však jde, respektive jede, jinou cestou: slavné závody podů hrají jen malou roli, místo toho se proháníte po galaktických tratích na speeder bikech, kluzácích a takzvaných skim speederů.
Pro účely testu jsem vyletěl po kariérním žebříčku, vytlačil soupeře do mantinelu, proháněl se lávou, sněhem, spalujícím žárem a kyselými jezírky – a musím bohužel, bohužel konstatovat: Galactic Racer má výrazně větší problémy než jen chybějící závody v podech.
Table of Contents
Někdy by méně bylo více
Galactic Racer jde, co se týče příběhu, o krok dál a nabízí vám opravdovou kampaň s meziscénami a dialogy, přičemž můžete prozkoumávat malé oblasti na desítkách planet. Krátce po Epizodě 6 bylo zlé Impérium svrženo, závodění může konečně znovu vzkvétat, podnikatel Darius Pax vyhlašuje Galaktickou ligu a vy si jako závodnice nebo závodník Shade budujete jméno. Ve vašem srdci však vře ještě jedna motivace, protože Shade má s arogantním závodním esem Kestarem Boolom vyřídit zcela osobní účty.
Píšu „jít o krok dál“, jako by to automaticky znamenalo něco dobrého… ale v tomto případě tomu tak není. Galactic Racer by si udělal velkou službu, kdyby mi prostě dal k dispozici deset parádních postav, jako to udělal Episode 1 Racer, spolu s atmosférickým arkádovým režimem a bylo by hotovo. Někdy je méně více.
Místo toho tu máme tak špatně napsanou kampaň, že některé dialogy by se téměř hodily do dadaistické výstavy. Tento jsem ani po třikrátém poslechu nepochopil, proto ho zde uvádím v plném znění a se vším kontextem, který vám hra poskytuje:
Soren Zaks: Zbláznil ses? To se nováčkovi nemůžeš jen tak říct!
Lyren Shok: Teď už jsi velký pilot. Brzy o sobě dáš vědět! Počkej, kolik že to bylo Goliovi? To se dá těžko říct s tím celým… obličejem.
Soren Zaks: Lyren, ty jsi fakt neuvěřitelný.
Lyren Shok: O co tady jde? Nikdo jiný se o toho nováčka nestará. Jen se snažím pomoct!
Soren Zaks: Co třeba tohle: Goli by se rád dozvěděl víc o závodění. Drž se toho. Biologii a romantiku nech na někoho jiného.
Ale i bez ohledu na příšernou režii dialogů se příběh od začátku do konce vůbec neshoduje. Shade je najat šéfem Galaktické ligy, aby vyřadil rivala Kestara Boola, protože jeho úspěch nějak ohrožuje Galaktickou ligu jako celek, ale šéf ligy nemůže Boola diskvalifikovat sám, protože… ach, to netuším. Pojďme si promluvit o hratelnosti.
Roguelite jako závodní hra?
Srdcem hry Galactic Racer je roguelite kampaň. Shade dostane vstupní žeton a absolvuje s ním co nejvíce závodů s co nejlepším výsledkem, aby nakonec porazil Kestara Boola ve velkém finále. No, Kestara Boola porážíte prakticky už předtím v téměř každém závodě, protože se účastní všech, ale z nějakého důvodu se počítá jen ten poslední velký závod. A ani ten vlastně ne, ale nechci nic prozrazovat.
Všechna předchozí vítězství vám však přinesou peníze a vylepšení, díky kterým můžete zlepšit chování ve zatáčkách, nárazník, zrychlení, obrannou hodnotu a další drobnosti na vašem vozidle. Některé karty s výhodami také mění vlastnosti vašich vozů, například způsobují dvojnásobné poškození, pokud za tímto účelem přehřejete motor do červené zóny.
Pokud však váš bolid příliš často narazí do zdi, znamená to Game Over a začnete úplně od začátku. Vydělanou měnu a zkušenosti pak investujete do trvalých vylepšení, která při příštím spuštění hry mírně zvýší vaše šance. Kromě toho se pořadí lokací střídá, takže se každý průchod mírně liší od toho předchozího.
Zatím to vypadá motivující: klasickéj rogueliteový pobídce ve stylu „No tak, tentokrát to půjde líp“ se dá jen těžko odolat. Vývojáři tu ale zakrývají problém, který sahá mnohem hlouběji a nakonec hře podkopává základy: Galactic Racer prostě není nijak zvlášť napínavá hra.
Potěmkinova vesnice
A čtete správně: Téměř každá z celkem sedmi planet nabízí nějakou herní vychytávku. Na Ando Prime mi například zamrzne karoserie, pokud neprojíždím cíleně tepelnými pecemi. Na druhou stranu v chladu můžu zapalovat téměř nekonečné množství přídavných tryskových zrychlení, protože se nic nepřehřívá. Na Jakku se hra opakuje opačně, tentokrát s přehřátím a stinnými jeskyněmi. Na Sentinelovi zase sbalím generátor štítu, abych si bez úhony zkrátil cestu přes kyselinové řeky.
Po několika závodech se však fasáda téhle „potěmkinovské vesnice“ začíná rozpadat. Musím například každou lokaci projet několikrát, než se dostanu na další planetu – a tady se rychle ukáže, že tyto světy mají vlastně jen jeden jediný trik. Po čtyřech závodech na Sentinelovi už mám kyselých louží plné zuby, zejména proto, že samotné tratě nabízejí vždy velmi podobnou sekvenci otevřených vnějších oblastí a klikatých systémů jeskyní či roklí.
V tomto ohledu nabídl Racer z Epizody 1 před 27 lety větší rozmanitost. Vzpomínám si na závratné výšky čerpací stanice Tibanna na Ord Ibanna, kde mě i jediná špatně projetá zatáčka vymrští do kilometrové propasti. Nebo na serpentinové zatáčky na pobřeží Baroondy, kde musím svůj bleskurychlý podracer najednou protlačovat jedním úzkým průchodem za druhým.
Každopádně: Hledání chytrých zkratek je v Galactic Racer stále stejně zábavné jako tehdy. Škoda jen, že s celkem třemi vozidly ve vašem vozovém parku nenajdete téměř žádnou rozmanitost. Ano, Speeder Bike se řídí znatelně jinak než mohutný Landspeeder, ale třetí třída vozidel – Skim Speeder – se mu zase příliš podobá. Landspeedery umí driftovat, Skim Speedery se staví na bok; ve skutečném jízdním chování to však neznamená velký rozdíl.
Největším problémem hry Galactic Racer však nejste vy, ale vaši soupeři.
Největší problém hry Galactic Racer
Galactic Racer má pekelnou „gumičkovou“ AI. Jinými slovy: závody se neřídí žádnými srozumitelnými pravidly ani přírodními zákony. V jednom okamžiku vás soupeři předjíždějí o míle dál, jen aby pak na rovince bez překážek náhle zpomalili. Naopak já se po celé kolo držím před celým polem, než mě najednou tři bolidy s absurdně vysokou rychlostí nechají za sebou v oblaku prachu.
To ničí jakýkoli pocit rychlosti, protože poměr mezi mnou a soupeři se v rámci jednoho zápasu neustále mění, aniž bych chápal proč. A to pokračuje i mezi závody: v jedné soutěži jsem po 100 metrech neporaženou jedničkou, v další už ani nevidím výfuk ostatních.
Zde se systém roguelite stává obrovským problémem: své auto si vybírám výhradně na začátku každého běhu. Před závodem také nedostávám žádné informace o trase ani o nastavení mých soupeřů. A i kdyby ano: za body za vylepšení se dá stejně většinou vylepšovat jen nesmysly, například velikost mé baterie, ale zásadní hodnoty jako zrychlení nebo maximální rychlost zůstávají nedotčené. Ta se zase zvyšuje jen pasivně díky součtu všech investovaných bodů dovedností. A přitom by právě ve světě mechaniků, jako je Star Wars, bylo tak super si prostě v dílně pohrát s výkonem mého vozu.
Zkrátka a dobře: Zda v Galactic Racer vyhraju, už v pozdější fázi hry téměř nezávisí na mých schopnostech, ale na štěstí s kartami výhod a level-upy. Například při svém úplně prvním pokusu se dostanu bez větších problémů až do posledního závodu… ale pak mě ve finále konkurence bez šance předjede. Ani nevidím její zadní světlo, protože mě hra nutí farmit body dovedností v několika pokusech, aby byl můj závodník rychlejší.
Kladderadatsch
Základní herní smyčka Galactic Racer tedy nesedí – a domnívám se, že si toho vývojáři všimli už v rané fázi vývoje. Protože kolem toho všeho, co jsem dosud zmínil, bylo nacpané tolik zbytečností, které tento chátrající základ dále maskují. Nebudu teď všechno podrobně vypisovat, jen pár hlavních bodů: Registrujete se u sponzorů a zvyšujete si u nich reputaci pomocí výzev, mezi jednotlivými závody vylepšujete svůj profil závodníka, vylepšujete určité strategie, úroveň za úrovní za úrovní.
Kromě běžných závodů najdete také vyřazovací zápasy, ve kterých jsou ti na posledních místech postupně vyřazováni ze závodu. A kromě roguelite kampaně najdete i nejrůznější varianty výzev, časové závody a tak dále.
Kromě toho jsou tu i závody s pody, alespoň trochu. Jak v rámci kampaně prostřednictvím Sebulbových hratelných vzpomínek, tak i mimo ni na výzvových tratích usednete do kokpitu slavných monstrózních strojů. Rozhodně jde o skvělý doplněk, ale jelikož se zde bavíme o poměrně bezvýznamných vedlejších misích, těmto několika závodům s pody samozřejmě chybí propracovanost her jako Episode 1 Racer nebo Racer Revenge. I tak je ale super, že se tyto klasiky do hry vůbec dostaly.
Takže: Galactic Racer. Vím, že zním velmi negativně, protože hra bohužel v mnoha ohledech potřebuje zastávku v boxech. Celkově si ji ale přesto můžete užít – pár zábavných kol po práci se vždycky hodí, pokud prostě jen hledáte trochu Star Wars atmosféry a líbí se vám představa vysokorychlostních závodů. Možná se kolem této hry v střednědobém horizontu rozvine i fajn malá komunita v multiplayeru.
To však bohužel nic nemění na poněkud zklamávajícím závěru: I po 27 letech zůstává Episode 1 Racer lepší závodní hrou ze světa Star Wars.
Závěr redakce
Tuhle recenzi psát nechci. Vlastně totiž miluji myšlenku a odvahu, které stojí za hrou Star Wars: Galactic Racer. Po všech těch letech konečně znovu vyvinout závodní hru ze světa Star Wars, oživit slávu Episode 1 Racer – fanoušek ve mně si tak moc přeje, aby tento projekt uspěl.
Jako herní novinář však musím konstatovat: Vývojáři se při vývoji někde ztratili – a místo toho, aby se z toho vymanili, přidávali k tomu další prvky v naději, že celkový výsledek nakonec nějak obstojí. To se však daří jen v prvních hodinách.
Zpočátku je totiž Galactic Racer opravdu zábavný. Závody vypadají spektakulárně, praská to, duní a jiskří, planety jsou skvěle zinscenované, experimentování s boosty, iontovými impulsy a podobně ještě při prvním průchodu přináší pořádnou zábavu. Postupně se však lesk vytrácí.
Pak Galactic Racer odhalí svou zmanipulovanou AI, která zcela nahodile kolísá mezi rychlostí zvuku a šnečím tempem. Pokud se neustále nenarážíte do zdí, hra nakonec sklouzne k pouhému porovnávání čísel: pokud jste do hry nalili dostatek bodů dovedností, abyste pasivně zvýšili svou maximální rychlost, a navíc máte štěstí s vylosovanými vylepšeními, pak vyhrajete. Jinak prohrajete a čeká vás další jízda.
Celé to pozadí se sponzory, procedurálně generovanými událostmi, kartami výhod, vedlejšími misemi s podzávody a podobně to na chvíli zakryje… ale ne na dlouho. Galactic Racer se neuvěřitelně rychle vyčerpá. A u titulu za plnou cenu by to rozhodně nemělo být případem.
