Tomb Raider: Legacy of Atlantis je sice remakem úplně prvního dílu série, ale v našem shrnutí herního zážitku konstatujeme: směřuje především do budoucnosti.
No, ať si někdo stěžuje. Poté, co byly nové hry s Larou Croftovou po léta vzácnější než férové ceny nájmů v německých velkoměstech, dostáváme nyní nejen jeden nový Tomb Raider, ale hned dva! S Tomb Raider: Catalyst přichází gigantické pokračování, které chce nějakým způsobem logicky navázat jednak na nejnovější rebootovou trilogii, ale také na předchozí tři hry ze série Legend.
A pak je tu ještě Tomb Raider: Legacy of Atlantis. Tento Tomb Raider z roku 2027 vzniká ve studiu Crystal Dynamics a Flying Wild Hog (Evil West, Shadow Warrior) a má vznešený úkol: Znovu vydat původní příběh Lary Croftové, tedy úplně první díl série, pro všechny mladé lidi, pro které zní rok 1996 ještě pravěštěji než návštěva kina bez neustálého pohledu na mobil.
Je tu jen jeden problém.
Lara Croft se v průběhu let změnila. V posledních dílech série zněly její dialogy občas jako z účtu na Tumblru, zatímco stará Lara z tehdejší doby v coolness zastíní i ledovou kostku. Musí tedy hrdinka v Legacy of Atlantis ožebrotět, aby zapadla do nového stylu éry rebootů?
Po vyzkoušení hry Tomb Raider: Legacy of Atlantis na Summer Game Festu 2026 mohu s veškerou výmluvností konstatovat: Ne.
Table of Contents
Remake jiného druhu
Zkušení hráči mezi vámi už si možná všimli: neexistoval už někdy remake prvního Tomb Raidera? Správně, ale Legacy of Atlantis se ubírá zcela jiným směrem než Tomb Raider: Anniversary z roku 2007.
Nečeká vás zde remake ve smyslu věrné reedice, jako je tomu například u Metal Gear Solid Delta nebo chystaného Assassin’s Creed: Black Flag Resynced. Legacy of Atlantis vychází z původního Tomb Raidera z roku 1996, ale předlohu vnímá spíše jako paletu barev, s níž vytváří zcela nové umělecké dílo.
To jsem mohl zažít již během své půlhodinové ukázkové session v úrovni Peru.
Výchozí situace v Legacy of Atlantis zůstává znalcům originálu velmi povědomá: nekompromisní archeoložka Lara Croft je najata šéfkou korporace Jacqueline Natlou, aby vyzvedla pozůstatky bájné Atlantidy. Jeden z nich se má skrývat v inckých ruinách Vilcabamba v Andách, takže hra začíná hned v Peru.
V celé demoverzi Lara vyzařuje šarm klasické éry Tomb Raider: pronáší sarkastické hlášky, které skvěle britským přízvukem namluvila Alix Wilton Regan, nenechá si od nikoho nic říct, ale nikdy nepůsobí hloupě ani naopak příliš lhostejně. Alespoň v demoverzi se vývojářům podařilo trefit ten správný balanc.
„Jedna z nejkrásnějších her, jaké jsem kdy viděl“
Nová úroveň v Peru sdílí s originálem několik hrubých nápadů: Lara musí interagovat se starými sloupy a vodními systémy, aby otevřela cesty, a na konci čeká T-Rex. „Jak“ to však funguje, působí zcela nově.
Zatímco úrovně v Tomb Raider 1 (a také v Anniversary) působily jako tělocvičny s nádechem Peru, Řecka nebo Egypta, kde bedny, výčnělky a místnosti nepůsobily zrovna přirozeně, v Legacy of Atlantis na mě čeká dechberoucí krajina, ve které vše vypadá jedinečně.
Dokonce se odvážím tvrdit: Legacy of Atlantis je jedna z nejkrásnějších her, jaké jsem kdy viděl. Jistě, už předchozí díl Shadow of the Tomb Raider se mohl pořádně pochlubit grafickými svaly, ale Atlantis vytěží z Unreal Engine 5 opulentnost, která nemá obdoby. Ruiny v Peru jsou porostlé vegetací, každá trhlina ve skále působí věrohodně.
Mnohem méně jako stavebnice
Díky tomu i hratelnost působí mnohem méně jako stavebnice. Jistě, v jádru zůstává arzenál Lary Croftové velmi povědomý, designový rukopis Shadow of the Tomb Raider se přenáší téměř jeden k jednomu: Musím šplhat, luštit hádanky a občas bojovat.
Ale Atlantis dosahuje mnohem plynulejšího tempa než originál, protože málokdy provádím stejný úkon dvakrát za sebou. Abych například aktivoval mechanismus, musím sbírat ozubená kola. K prvnímu se dostanu docela snadno tím, že pomocí háku odtrhnu dřevěný trám a odhalím kořist.
U druhého musím manipulovat se starodávným vodním čerpadlem. A u třetího šplhám po obrovském vodopádu, prořezávám hustou vegetaci krumpáčem, přehazuji se na improvizovaných příčkách přes propasti a nakonec čistou fyzickou silou rozbiju mechanismus, aby ozubené kolo splavilo dolů po vodopádu.
Mimochodem, je tu také nový systém dovedností: tím, že nacházím tajemství, získávám body dovedností, s nimiž si … něco odemknu. Tato mechanika byla v demu ještě deaktivovaná, odhaduji, že se jedná o vylepšení craftingu a zdraví.
Klíčové slovo crafting: Stejně jako v dílech série Reboot najde Lara v okolí nejrůznější rostliny a suroviny, z nichž si může vyrobit užitečné… věcičky. I v tomto ohledu je demo, kromě předmětů pro zdraví, stále velmi zdrženlivé.
A „vágní“ bod číslo tři: V nastavení mohu ručně upravit všechny možné úrovně obtížnosti, včetně hádanek. Jaký to má konkrétní dopad, ale ještě nevím. Podle popisu jde hlavně o nápovědy a tipy v uživatelském rozhraní, které na vysokých úrovních obtížnosti chybí.
Jak si tedy všimnete: Vývojáři si stále schovávají mnoho skutečně nových mechanik, demo zůstává jen hrubým prvním dojmem.
Když už mluvíme o skrývání: Teprve na konci dema se vůbec bojuje. A to se mi líbí.
Správný důraz
V průběhu let Tomb Raider tu a tam koketoval s tím, že je spíše akční střílečkou než akční adventurou. Call of Duty nakonec v roce 2000 přineslo obrovské zisky, zejména reboot z roku 2013 působil místy velmi akčně.
Legacy of Atlantis se zde – alespoň na základě dema – zdá být blíže spíše hádankami nabitému originálu. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit: je to rozhodně jasné prohlášení (a riziko), když tisková demo verze sestává z 90 procent z hádanek a průzkumu, ale podle mého názoru by dobrý Tomb Raider měl dělat právě tohle! Legacy of Atlantis probouzí touhu po průzkumu, radost z odhalování tajemství, která jsou ukryta všude v úrovních.
Lara Croft má nyní, podobně jako její kolegyně Samus z Metroidu, k dispozici skener, pomocí kterého může skenovat všechny možné interaktivní nebo důležité objekty ve hře a získat tak další informace a tipy. To podtrhuje zaměření na průzkum.
Na druhou stranu to ale také znamená, že pokud vás zajímá pouze akce, hru si pravděpodobně nekupujte. Na konci dema Lara bojuje proti několika raptorům a zde se projevuje spíše rudimentární bojový systém. Protože téměř nestojíte proti lidským protivníkům, hra se obejde bez krycích mechanik z rebootové trilogie; místo toho boje velmi připomínají éru Legends, Anniversary a Underworld.
To znamená: Lara se útokům raptorů vyhýbá akrobatickými kousky, pomocí speciální klávesy na chvíli zpomalí čas a pak zasadí přesné výstřely do hlavy, aby se s dravými dinosaury rychle vypořádala. Je to zábava, o tom není pochyb, ale hraje se to spíše účelově.
Útěk před T-Rexem je zase „style over substance“, jak to známe z většiny honiček z éry rebootů: mačkáte tlačítko pro běh a tu a tam skočíte, zatímco kolem vás všechno exploduje a rozpadá se. Vypadá to fantasticky, ale rozhodně to není to, co dělá Tomb Raider: Legacy of Atlantis tak přitažlivým.
To vypadá dobře
A kouzla má Legacy of Atlantis opravdu spoustu. Pokud zbytek dobrodružství udrží úroveň dema, co se týče level designu, rozmanitosti a plynulosti, čeká vás nejen jedna z nejlepších akčních adventur od Uncharted 4 nebo právě Shadow of the Tomb Raider, ale také jedna z nejkrásnějších.
Největší otazníky pro mě zatím visí nad příběhem: děj originálu se kromě těch skvělých lokací vešel na pivní tácek. První remake z roku 2007 tento nedostatek vyřešil chytrým trikem a spojil starý příběh s širším kontextem her Tomb Raider: Legend a Underworld, aby vyprávěl nový a rozsáhlejší příběh.
Zatím Legacy of Atlantis žádné takové náznaky nevykazuje. První trailery i hratelná demo kopírují výchozí situaci z roku 1996 doslova do puntíku; a pokud i v roce 2027 zůstane zjevná zrada Natlas od první vteřiny největším překvapivým momentem příběhu, pak se téměř těším na svůj daňový výměr, protože ten slibuje více vzrušení.
Ale dobře, abych byl spravedlivý, nahlédl jsem jen do prvního levelu, proto zůstává můj závěr prozatím optimistický: Legacy of Atlantis zatím v každém ohledu působí fantastickým dojmem. A mě jako fanouška Tomb Raidera proto tak šťastným, jak už dlouho ne.
Závěr redakce
Musím se vám přiznat: Po prvním oznámení hry Legacy of Atlantis jsem byl zklamaný. Pokud počítám i remaster z roku 2024, dostávám zde již počtvrté první dobrodružství Lary Croft – a hej, nic proti prvnímu Tomb Raideru, ale ve srovnání se stejně fantastickými druhým, třetím a čtvrtým dílem si originál nezaslouží tak vysoké ocenění ani co se týče příběhu, ani z hlediska samotného herního designu. První Tomb Raider byl tehdy skvělý, ale osobně bych se mnohem více těšil na remake druhého, třetího nebo čtvrtého dílu.
Po vyzkoušení hry to vidím jinak. Zaprvé Legacy of Atlantis nejen obnovuje úrovně a herní mechaniky originálu, ale vytváří zcela nové dobrodružství v známém rámci. Zadruhé se žádný materiál nehodí k tomu, aby vrátil Laru Croftovou k jejímu hlavnímu poslání, tak jako kapitola o Atlantidě.
Cestování po světě, průzkum, hádanky, boje s pravěkými monstry –kdo má pocit, že se Lara za posledních 15 let příliš odchýlila od své cesty, najde zde všechny silné stránky, které tuto značku vůbec proslavily. Žádné nasazené prvky otevřeného světa, žádné sentimentální demystifikování hrdinky, žádná střílečka v hávu Tomb Raidera. Nechci tu vůbec hanit rebootovou trilogii, koneckonců se prostě vydala jinou cestou – a to velmi, velmi dobře –, ale je skvělé zažít Laru Croftovou po všech těch letech zase tak oldschoolově. Zvlášť když se s Catalystem nemusíme vůbec vzdát skutečného pokračování.
