Nové akční RPG od tvůrců Pokémonů zaujme silným bojovým systémem, v průběhu hry však trpí extrémní repetitivností.
V prvních hodinách působilo Beast of Reincarnation jako herní zjevení. Procházel jsem zarostlými ruinami, z vyhlídek jsem si prohlížel herní svět a s širokým úsměvem jsem se probojovával skrz zamořené bestie. Bojový systém mi díky svému chytrému spojení svižné akce a taktické hloubky přesně padl do noty. Nadšení bylo tak velké, že jsem Game Freaku málem odpustil, že kdy vůbec zaplavil svět tou Pokémonovou epidemií.
Pak se však tento slibný základ začal rychle rozpadat. Hra v mnoha momentech působí dojmem nedokončeného velkého projektu. Jako by Game Freak navrhlo obrovský svět, jen aby pak zjistilo, že nemá dost času ani rozpočtu na to, aby jej naplnilo pestrými aktivitami, silným příběhem a životem.
Výsledkem není v žádném případě špatná hra, a to celou věc činí téměř ještě frustrující. Beast of Reincarnation totiž má velmi silný základ, úžasně originální styl a několik opravdu dobrých nápadů. Titulu však znatelně chybí rozmanitost nepřátel, pestrost a především ochota včas hru uzavřít. Stejně jako tříhodinový film, jehož příběh by skvěle fungoval i v svižných 90 minutách, i tato hra nakonec zaměňuje pouhý rozsah za skutečnou podstatu.
Table of Contents
Zamořené Japonsko a docela cool pes
Děj nás přenese do roku 4026. Agresivní epidemie zničila Japonsko, způsobila mutaci zvířat v nebezpečné „malefakty“ a zaplavila celé oblasti bujnou vegetací. Katastrofou přežila jen hrstka lidí; zbytek přežívá jako lidské duše v umělých robotických tělech..
V centru příběhu stojí Emma, která je schopná absorbovat zkaženost, ovládat rostliny a využívat své vlasy, které zmutovaly v úponky, jak jako zbraň, tak k pohybu. Doprovází ji Koo, velký bílý pes, který sice sám patří mezi „Malefacts“, ale přesto je zdaleka nejsympatickější bytostí v tomto zničeném světě.
Emma a Koo se společně vydávají porazit mocné Nushi. Tito obří Malefacts představují bossy jednotlivých zón. Dvojice absorbuje jejich sílu, díky čemuž se učí nové schopnosti a připravuje se na boj proti Bestii reinkarnace, která zřejmě představuje zdroj zkázy. Nebo alespoň něco v tom smyslu. Po určité době jsem už příběh nesledoval tak pozorně: Dialogy a meziscény mi připadaly tak nudné, že moje ruka pravidelně putovala k mobilu. Sekvence bohužel nelze přeskočit. Alespoň je možné procházet četné dialogy větu po větě a tím trochu zkrátit tuto vynucenou narativní pauzu.
Parování pro psa
Pokud hra Beast of Reincarnation v něčem vyniká, pak je to bojový systém. V boji zblízka se Emma spoléhá na kombinaci lehkých a těžkých úderů katanou, zatímco luk a kuše pokrývají boj na dálku. K tomu přibývají úhybné manévry, bloky a zásadní systém parování: perfektně načasované protiútoky nejen naruší nepřátelskou obranu, ale také nabijí „květinové body“ – palivo pro cenné schopnosti vašeho společníka.
Jakmile otevřete Kooovo příkazové menu, hra přepne do zpomaleného režimu a umožní vám v klidu vybrat vhodnou schopnost. Koo zadržuje nepřátele na místě pomocí magických kořenů, odráží je, uvaluje na ně nepříjemné statusové efekty nebo doplňuje Emmin ukazatel zdraví. Vzniká tak úžasně dynamický rytmus: bojujete v reálném čase a díky přesným parádám generujete zdroje a na krátký taktický okamžik zastavíte akci, abyste mohli naplánovat svůj další tah.
Mimochodem: I na normální obtížnosti jsou časová okna pro parování poměrně velkorysá – kdo má dvě levé ruce, nemusí se tedy hned uchýlit k nejlehčí úrovni. Ačkoli si Beast of Reincarnation půjčuje prvky jako táborák a náročné nepřátele z žánru soulslike – některé oblasti při prozkoumávání dokonce evokují atmosféru Elden Ring –, porážky trestá výrazně mírněji. Při smrti nepřijdete ani o výbavu, ani o zkušenosti, a také úložné body jsou umístěny spravedlivě.
Díky rozsáhlým stromům talentů jsou možné velmi všestranné buildy. Zaměřte Emmu na boj zblízka, střelných zbraní nebo rostlinnou magii a využijte Kooa buď jako léčitele, nebo útočníka. O nástroje tedy ve hře Beast of Reincarnation není nouze. Hra vás však příliš zřídka staví před nové úkoly. Příliš malý počet typů nepřátel je jen jedním z problémů – skutečnost, že mnoho z nich lze porazit vždy podle stejného vzorce, zábavu ještě více tlumí.
Prázdný svět
Beast of Reincarnation nemá souvislý otevřený svět. Místo toho cestujete po několika rozlehlých oblastech, které lze volně prozkoumávat. Zejména v prvních kapitolách tento koncept funguje skvěle.
Ale jakkoli je vznešený ten pocit, když vystoupáte na vysoký vyhlídkový bod a v dálce zahlédnete slibná místa – zdání klame. Zarostlé ruiny, zchátralé tovární areály, lesy a pustiny sice tvoří fotogenické kulisy, zblízka však rychle ztrácejí na přitažlivosti. Když například prozkoumáváte gigantický, vícepodlažní jeskynní komplex, jen abyste tam znovu bojovali proti stejným recyklovaným typům nepřátel a jako odměnu získali truhlu bez jakékoli hodnoty, iluze se zcela rozpadne. Člověk se nemůže zbavit dojmu, že tvůrcům v závěrečné fázi došel dech a nedokázali tento grandiózní herní svět naplnit poutavým obsahem.
Na druhou stranu díky Emminým schopnostem je pohyb příjemně svižný. Její vlasy fungují jako popínavé rostliny: vytvářejí mosty přes propasti, katapultují ji do výšky nebo umožňují útoky shora. Kromě toho lze Emminu hřívu použít jako hák, který vás přitáhne k kotevním bodům, a tak bez námahy překonáte větší vzdálenosti i výškové rozdíly. To je opravdu skvělé, ale ne vždy to funguje přesně.
Ačkoli je průzkum zpočátku lákavý, tento svět nepůsobí organicky. Spíše připomíná umělé prostředí, do kterého někdo vypustil pár tvorů a poté tam rozházela kořist. Nepřátelé a okolí jen zřídka vyprávějí společný příběh. Navíc Koo automaticky vyhledává nepřátele, kořist a zajímavá místa, takže při průzkumu nezbývá téměř žádný prostor pro překvapení nebo opravdovou radost z objevování.
Beast of Repetice
Po několika hodinách je zřejmé, jak málo se základní průběh hry mění. Vstoupíte do oblasti, sledujete stopy Nushiho, porážíte běžné protivníky, sbíráte suroviny a nakonec se utkáte s velkou příšerou. Poté začíná další kapitola s velmi podobným scénářem.
Hra s takovým důrazem na boj potřebuje celou řadu nepřátel, kteří by její systémy pravidelně prověřovali. Právě to zde chybí. Beast of Reincarnation vás nutí znovu a znovu porážet stále stejná zvířata, stroje a humanoidní protivníky. Pozdější varianty sice vydrží více nebo způsobují větší škody, ale jen zřídka vyžadují jinou taktiku.
I Nushi časem ztratí svou děsivost, protože je Beast of Reincarnation neustále vytahuje ze skříně. Odveta může být lákavá, pokud se zásadně změní podmínky a taktika. Zde jsou však známá monstra většinou jen mírně upravena a znovu vypuštěna na hráče.
Beast of Reincarnation vás zahrnuje zbraněmi, materiály, amulety, duchovními kameny, ingrediencemi a výzkumnými úkoly. Mnohé z toho nemá z herního hlediska téměř žádný význam, což nevyhnutelně vyvolává otázku, proč je hra přetížena takovými bezvýznamnostmi, zatímco na základních prvcích šetří. Vaření, pěstování zeleniny a líhnutí vajec jsou příjemnými doplňky, ale hru pouze rozšiřují, nikoli prohlubují.
Kdyby byla hra zkrácena na dvanáct hodin, byla by Beast of Reincarnation pravděpodobně mnohem lepší. Nejsilnější oblasti, souboje s bossy a schopnosti by neztratily nic ze svého kouzla, zatímco nepřátelé a postupy by se neopakovaly až do omrzení. Místo toho se však moje počáteční nadšení v průběhu asi 25 hodin proměnilo nejprve v rutinu a nakonec v vyčerpání.
Beast of Reincarnation: Závěr recenze
Při boji mi to někdy připomínalo Sekiro, jindy Final Fantasy 7 Remake. Herní svět a atmosféra mi naopak místy připomínaly NieR: Automata a Horizon: Zero Dawn. Obzvláště silná je souhra mezi Emmou a Koo: Oba se skvěle doplňují a právě ty mohutné souboje jsou pro mě důvodem, proč nakonec uděluji tři hvězdičky místo dvou. Líbilo se mi také prostředí a výtvarný styl. Jenže vzhledem k tomu, co hra nabízí po herní stránce, je toto dobrodružství prostě příliš dlouhé.
