Taktika založená na tazích jako v XCOMu, inscenace jako v akční adventuře. Zero Company přináší strategii tak poutavou jako nikdy předtím a přitom zdaleka není jen grafickou pastí na oči.
Star Wars existují ve dvou podobách: Velké, epické Star Wars s laserovými meči a superzbraněmi, sithskými rituály a proroctvími. A pak jsou tu Star Wars s blastery, uniformami, stísněnými byty a přátelstvím obyčejných lidí.
Někdy se tyto dva světy spojí a dodají této vzdálené galaxii takovou živost a velikost, že se v ní najde místo jak pro ambice nesmrtelného imperátora, tak pro výčitky svědomí bezvýznamného důstojníka.
A tak je tu také místo pro hru jakoZero Company, která z Hvězdných válek dělá tahovou taktiku a dokáže i v temných časech čerpat inspiraci a odvahu z maličkostí.
Co to přesně znamená, musí sice bez velkých spoilerů zůstat nepochopitelné, existuje však jednoduché řešení:Zahrajte si Zero Company sami, nebudete litovat!Za to ručíme vlastní rukou, a to i přesto, že tato hra ve stylu XCOMu zdaleka není dokonalá.
Table of Contents
Na tajné misi v Klonových válkách
Všechno začíná touhou po vlastnictví, jako vždy vlastně. Adam chtěl jablko, Imperátor absolutní moc a náš hrdina hromadu kreditů. Nebo ona – to záleží na vašem nastavení postavy – bývalý kapitán Hawks, vyhozený z republikánské armády, má u Huttenů obrovské dluhy. Sotva dokáže zaplatit svůj tým složený z poražených a bezdomovců a věřitel mu dýchá na krk.
A právě v tu chvíli mu na dveře zaklepe republikánská tajná služba a nabídne mu práci. Jeho skupina, Zero Company, má za úkol postarat se o podzemní organizaci. Takzvaná Spirála destabilizuje planety, aby je separatisté pod vedením hraběte Dooku mohli převzít bez většího odporu.
Zároveň šíří podivnou nemoc, která z nakažených dělá poslušné stoupence Spirály a občas jim propůjčuje nadpřirozenou sílu.
Hawks je nucen nabídku přijmout.
Postavy jsou trumfem této hry
Samotný příběh možná nepatří k tomu nejlepšímu, co Star Wars nabízí, ale zdaleka ani k tomu nejhoršímu. Tam, kde hra nedokáže nabídnout napětí, přesvědčí uvěřitelnými postavami, které si získaly naše srdce.
A právě v tom spočívá největší rozdíl oproti konkurenci ve stylu XCOM a zvláštní síla Zero Company: Naši agenti nám nejsou lhostejní, jsou více než jen souborem vlastností a schopností. Až do samého konce s napětím sledujeme jejich osudy.
To umožňují krásné dialogy, které jsou psány někdy s vtipem, jindy s jemnou melancholií a občas s zamyšlenou vážností. Chemie v týmu sedí, od svéhlavé, trochu sebestředné Runy přes otcovského Kabba až po vždy skeptického, ale uvážlivého spojovacího důstojníka Bennica.
A i samotný Hawks, podobně jako Geralt v The Witcher, má přesvědčivou osobnost a poutavý příběh. Kdo si však při zmínce o Zaklínači hned vybaví milostné románky, bude zklamán. V Zero Company se milostné vztahy nevyskytují a sociální interakce zdaleka nejsou tak rozsáhlé jako v Marvel’s Midnight Suns.
Kdo umí bojovat, může zemřít
To, že interakce s společníky nyní fungují tak dobře, je částečně dáno zcela odlišnými rolemi, které zastávají. Z celkových deseti hlavních postav totiž čtyři nejsou agenti, kteří by s vámi vyrazili na misi. Patří k posádce a vnášejí do hry jinou dynamiku. A navíc: nemohou zemřít.
Pro všechny agenty v akci naopak platí standardně: Kdo třikrát za sebou přijde o všechny životní body a mezitím mu nebude povolena návštěva ošetřovny, ten je mrtvý. Pokud ztratíte jednoho z těchto hlavních společníků, můžete sice na jeho místo najmout méně propracované agenty, ale jeho dějová linie s rozhovory a speciálními misemi se ztratí.
Díky inscenaci se svět stává přístupnějším
Naše pouto ke světu a postavám je navíc posíleno inscenací. Stejně jako v akční adventuře nebo RPG si vychutnáte grafickou nádheru svého okolí z pohledu přes rameno Hawka, a tím pádem mnohem ponořeněji, než je v tomto žánru obvyklé.
Žánrový standard na bojišti
Proč se v této recenzi až tak pozdě dostáváme k jádru hry, tedy k samotným tahovým soubojům? No, ve srovnání s celkovou inscenací jsou spíše běžné. Kdo se v tomto žánru vyzná, rychle se v nich zorientuje. A ani nováčci by díky pozvolnému nástupu a postupným tutoriálům neměli mít větší problémy.
V zásadě jde o to, optimálně využít obvykle čtyři agenty, z nichž každý má k dispozici tři akční body za kolo. Investujete do pohybu, abyste se dostali blíže k nepříteli. Necháte své lidi zaujmout krytí nebo je co nejrychleji pošlete do evakuační zóny.
V závislosti na typu zbraně spotřebovávají agenti různý počet akčních bodů. A jejich pravděpodobnost zásahu se vypočítává na základě různých modifikátorů, jako je krytí a dostřel.
Každá třída má navíc k dispozici řadu schopností. Léčitelé pracují se stimy a lékárničkami, agenti specializovaní na „vojenskou“ linii mohou provádět silné útoky zblízka a improvizátoři označují protivníky tak, aby byl další útok zaručeně kritický. Revolveroví hrdinové zase mohou v jediném tahu vyřadit celou armádu slabých bojových droidů B-1, protože za každé zabití získají zpět jednu akci.
Zvláštní příběhoví společníci mají navíc jedinečné schopnosti. Patří k nim například hák bývalého boxera Kabba, který dokáže v pravý okamžik kopnout protivníky do propasti stejně jako otřesové granáty, což je okamžitě zabije.
Kompanie sází na spolupráci
Další hloubku přináší sbírání maximálně deseti přípravných bodů. Ty získáváte hlavně vždy, když vaši agenti způsobí poškození. Díky nim můžete spustit speciální akce specifické pro danou třídu, například mohutný raketový útok nebo v případě malých astromech droidů nabití akčních bodů pro celý tým.
Kromě toho Zero Company zavádí další úroveň rozhodování prostřednictvím svého systému podpory. V každém kole může jeden z vašich agentů podpořit jiného při jeho příštím útoku – pokud má volnou palebnou dráhu. To nestojí ani jednoho z nich žádné další akční body a v případě úspěšného provedení jim to přinese bonus k vztahu.
Dobré vztahy lze proměnit v trvalé bonusy. Vždy, když dva hrdinové dosáhnou nové úrovně, odemknou společný trénink, při kterém si můžete vybrat jedno ze tří vylepšení statistik. Hra tedy odměňuje, když necháte určité hrdiny často bojovat společně.
Válka je až příliš často vždy stejná
Podle bojové situace tak kombinujete možnosti ze svého arzenálu a snažíte se splnit cíl mise. Ten může zahrnovat eliminaci všech nepřátel, záchranu rukojmí, sabotáž nebo udržení pozice po několik kol.
V průběhu celé hry mohla být Zero Company trochu kreativnější, což platí i pro rozmanitost typů nepřátel a map. Hra má v zásobě pár skutečných překvapení, některé vzorce se však opakují až příliš často. Především bychom si přáli více bossů nebo elitních nepřátel, kteří by vyžadovali zcela odlišný přístup.
Přesto nás každý souboj bavil, protože základní herní mechaniky do sebe uspokojivě zapadají. Například ničení bojových droidů je prostě vždycky zábava. Při výbuchech létají po okolí, což je nesmírně uspokojivé, a pak zůstávají ležet zkroucené a rozbité.
Souboje vypadají skvěle, od plynulých animací útoků přes částečně zničitelné prostředí až po jednotky, které si v pozadí vyměňují střelbu. Atmosféra ve stylu Hvězdných válek a fantastický soundtrack tomu ještě přidávají na kouzlu.
Spousta možností, (příliš) málo frustrace
Celkově bojový systém ve hře Zero Company vyniká svou širokou škálou možností. Je dokonce možné vyslat do boje čtyři astromech droidy. Ti sice nemají žádný standardní útok, zato disponují celou řadou podpůrných schopností a mimořádně velkým inventářem na granáty. Ten se po každém nasazení zdarma doplní a granáty jsou, stejně jako v XCOM 2, docela silné. Zejména na mapách s propastmi jsou tito malí droidi obávaní!
Kdo tedy rád experimentuje, je ve hře Zero Company na správném místě. A to nejen kvůli bojovým stylům. Hra vám poskytuje naprostou volnost i při vzhledu vaší posádky. Osobnost Hawka a jeho společníků – včetně těch, kteří nemají rozsáhlý vedlejší příběh – je sice předem daná. Jejich vzhled však můžete dodatečně přizpůsobit, včetně postavy, oblečení a výzbroje.
Samotného Hawka si můžete při tvorbě postavy na začátku dokonce nastavit jako muže nebo ženu různých humanoidních druhů, jako jsou Twi-lekové nebo Rodiané.
Pouze pro mistrovské stratégy zatím Zero Company nenabízí dostatek podnětů pro nekonečné pokusy. Na nejvyšší obtížnosti sice hra začíná nemilosrdně. Jakmile se však vaši lidé trochu vylepší a rozvinou svůj potenciál, už se téměř nedostanete do vážného nebezpečí.
Pro opravdový adrenalin však můžete zapnout režim Beskar, ve kterém nemůžete sami ukládat. Pokud vám tam zemře agent, není cesty zpět. A pokud padne sám Hawks, celá kampaň končí a herní postup se vymaže! To ale také znamená, že se nemůžete vrátit zpět, ani když se vám náhodou stane chyba nebo vás pronásleduje smůla.
Nikdy nemůžete stihnout všechno
Podobně nestálé může být i vaše štěstí při postupu na mapě galaxie. Hra je totiž rozdělena do cyklů a neustále vám nabízí více misí, než kolik jich můžete dokončit. S každým tahovým taktickým bojem totiž uplyne jeden cyklus a protože úkoly po několika cyklech vyprší, musíte si na základě nabízených odměn stanovit priority.
Nikdy nemůžete stihnout všechno
Stejně tak může být vaše štěstí při postupu na mapě galaxie proměnlivé. Hra je totiž rozdělena do cyklů a neustále vám nabízí více misí, než kolik jich dokážete splnit. S každým tahovým taktickým bojem totiž uplyne jeden cyklus a protože úkoly po několika cyklech vyprší, musíte si stanovit priority na základě nabízených odměn.
Jelikož se někdy mohou vmísit naléhavé hlavní nebo sabotážní mise, může se stát, že najednou nebudete mít čas dokončit všechny vedlejší mise svých společníků.
Stejný princip platí i pro poněkud matoucí „úkoly“. Jedná se o krátké, textové úkoly, které se vyřeší okamžitě a bez boje. Z těch sice můžete v každém cyklu přijmout i více, stojí vás to však měnu „informace“, kterou zase získáte pouze dokončením bojových misí. U některých z těchto úkolů se musíte rozhodnout mezi několika možnostmi řešení, z nichž některé nepřinášejí žádnou nebo jen menší odměnu.
Celý postup ve hře je tedy navržen tak, abyste neustále činili rozhodnutí. V zásadě se jedná o povedený přístup, který je však jen trochu znehodnocen nevýrazným rozšiřováním základny. Váš pokrok totiž není graficky znázorněn a samotné bonusy jsou často nenápadné.
Naopak skvělý je nápad, že vaše mise a úkoly zlepšují vaši reputaci v příslušných sektorech galaxie. Dosáhnete-li tam určité prahové hodnoty, získáte výhody a vybavení. Díky tomu musíte více zvažovat, kdy a kde byste měli úkoly plnit.
Technická stránka potřebuje doladit
Na závěr ještě pár slov k technické stránce. Ta byla v našem testu celkově solidní, nedošlo k žádným pádům ani podobným problémům. Naší testovací verzi však ještě trochu chybělo doladění. Hra při maximálních nastaveních i přes dostatečný hardware často nedosahovala plných 60 FPS.
Na začátku herních cutscén se navíc často objevují krátké záseky při načítání a detaily povrchu se nepříjemně objevují se zpožděním. Výpočetní fáze AI kola se někdy zaseknou na deset až dvacet sekund a – což je v tomto žánru téměř běžné – kamera se při provádění schopností někdy ztratí v okolí, takže se na krátkou chvíli podíváte dovnitř kamene nebo zdi.
Podle vývojářů měl nejnovější patch vydaný v den vydání tyto problémy výrazně vylepšit, což jsme však již nemohli ověřit. Ať tak či onak, tyto nedostatky nám herní zážitek nijak nezkazily. Kdo však hraje na slabším systému, měl by možná ještě počkat na první ohlasy ohledně stability.
Závěr redakce
Zero Company je jako stvořená pro mě. I když totiž není dokonalá a téměř ve všech ohledech má ještě prostor pro zlepšení, celkový produkt kombinující strategii, ponoření do hry a autentický svět Star Wars na mě působí tak dobře, že si už teď jsem docela jistý, že hra od Bit Reactor se na konci roku ocitne na mém osobním žebříčku velmi vysoko, ne-li úplně na vrcholu.
Velmi bych se potěšil, kdyby studio z Marylandu mohlo hned natočit druhý díl, už jen proto, abych snad mohl znovu vidět své milované společníky a prožít nová dobrodružství s mým Hawkem, který mi obzvláště přirostl k srdci.
Neboť pokud se této hře něco podařilo, pak je to to, že vdechla život všem postavám a udělala z nich mnohem víc než jen bezcitné bojové stroje. A právě to pro mě povyšuje Zero Company nad XCOM 2, i když tento moderní klasický titul má z čistě herního hlediska stále náskok. Od mě tedy dostává prakticky bezvýhradné doporučení.
