Alien Isolation 2 má před sebou ještě mnoho, mnoho měsíců do vydání, ale Dimi už úvod tohoto sci-fi hororu zvládl. A to s nemalým nadšením.
Vzpomínám si, že jsem si tehdy otevřel pivo. Po více než 15 hodinách jsemAlien: Isolationdokončil a toho zatraceného Aliena konečně poslal na onen svět. Po několika neúspěšných pokusech jsem jako Amanda Ripley musela nechat celou vesmírnou stanici Sevastopol shořet v planetární atmosféře, abych konečně ukončila ten noční můru.
O deset let později se ukazuje: Tostálenebylo dost na to, aby se těm potvorám nadobro skoncovalo.
Naštěstí.
Protože po mé krátké ukázce hryAlien: Isolation 2v rámci Summer Game Festu v temné komoře uprostřed Los Angeles se nemůžu dočkat, až se k tomuto pokračování co nejdříve znovu dostanu.
Table of Contents
To je ale hnusné počasí
Alien Isolation 2 navazuje na příběh svého předchůdce. Vžiju se do role nové hlavní postavy jménem Blake, která se spolu se svými kolegy Ottem a Colem (doufám, že jsem si je správně zapsal) dostane do pořádně hnusného počasí.
První velká novinka v Isolation 2: Opouštíme vesmírnou stanici. Prolog hry začíná na povrchu planety, bouří, blýská se, a to navíc uprostřed noci, takže skoro nevidím na krok. Vlastně bych si to mohl v mém roveru uvelebit, při pršícím dešti se spí tak krásně, ale stane se, co se stát musí: venku se ozve rána, Blake jde věci na kloub.
První minuty hry Isolation 2 jsou čistá atmosféra. Blake bloudí blátivou nocí, v dálce zahlédnu světla nějaké vnější základny, která jistě není vůbec podezřelá. Protože bouře smetla celé řady stromů, plazím se kluzkými jeskyněmi, cestu mi ukazuje jen baterka.
Creative Assembly využívá příležitost, kterou přináší změna prostředí: Alien Isolation 2 dokáže vytvořit zcela novou hororovou atmosféru. Žádná sterilní, opuštěná vesmírná stanice, ale nepřátelská příroda, ve které se přesto cítím strašně osamělý. Úvod hry trefuje přesně do černého: 10 z 10 Gigerových bodů.
Vystoupení: Alien
Moji kolegové našli uprostřed bouře trosky vesmírné stanice: Sevastopol. Kolega Otto přichází s tím nejrozumnějším návrhem: „To strašně smrdí, já mizím, radši pojďte se mnou.“
Hlavní postava Blake samozřejmě udělá přesně to a všichni žijí šťastně až do konce svých… Žertuju, Blake a její zbývající kolega samozřejmě tuší kořist, protože kdo ví, jaké cenné součástky se v takovém korporátním vraku skrývají. Vylezou tedy na střechu a spustí se dolů poklopem. Izolace 2 se tedy alespoň na chvíli odehrává na vesmírné stanici.
A teď přichází překvapení, se kterým jste zaručeně nepočítali: ve vraku Sevastopolu přežil mimozemšťan! Blake právě zapnula proud, absolvovala pár tutoriálových úkolů (sbírejte šrouby, desky a podobně, abyste aktivovali panel) a okamžitě se rozpoutá peklo.
Stejně smrtící jako dřív
Přitom se mi vnitřně svírá srdce, protože mi ten Alien nedá utéct. Vlastně musím jen projít pár chodeb a zmizet střešním oknem, ale AI té potvory je stejně neúprosná jako před deseti lety. Plazím se podzemními šachtami, ale Alien mě najde.
Plazím se pod stoly, ale Alien mě najde.
Běžím jako o život a Alien… no, to si dokážete představit.
Nakonec zvítězím díky staré dobré taktice „nakouknout za roh a jako zbabělá slepice čekat, až se mimozemšťan dostane dost daleko“. Když šplhám po žebříku k střešnímu oknu, stejně mě vycítí, ale právě v tu chvíli bouře převrátí vrak, Blake a mimozemšťan se ztratí v následném sesuvu půdy a demo končí.
Dobré znamení
Je samozřejmě ještě příliš brzy na to, abychom mohli Alien Isolation 2 plně zhodnotit. Největší kritika předchozího dílu – délka kampaně – se nakonec projevila až po mnoha, mnoha hodinách. A moje demo verze je v nejlepším případě raná alfa, vydání je ještě v nedohlednu.
Většina herních systémů navíc v prologu ještě není k dispozici. Nemám tušení, jaké nové herní mechaniky se v Isolation 2 skrývají, zda jsou tam nové zbraně, noví nepřátelé, zda příběh přinese zajímavé zvraty nebo zda se Alien chová znatelně jinak než v předchozím díle.
Ale to, co jsem hrál, směřuje jednoznačně správným směrem: Alien je stejně smrtící jako dřív, ale díky novému prostředí a nové hlavní postavě působí Isolation 2 dostatečně svěže na to, aby mě znovu vtáhlo do pekla, které jsem vlastně už nechal za sebou. A to je docela dobré znamení.
