V rámci přípravy na Songs of the Past dostává tento úspěšný RPG titul komplexní technickou aktualizaci. Recenze ukazuje: The Witcher 3 je stále vynikající, ale ani v remasterované verzi se mu nepodařilo zbavit všech slabých stránek.
Král žánru RPG je zpět! Při svém vydání v roce 2015 sklidil The Witcher 3: Wild Hunt v mezinárodním tisku rekordní hodnocení. Díky aktualizaci pro novou generaci z roku 2022 se dosavadní poslední dobrodružství čaroděje Geralta s hodnocením 94 řadí mezi nejvyšší hodnocení v historii časopisu GameStar. V očích mnoha fanoušků – a také našeho autora Jeska – je The Witcher 3 jednou z nejlepších videoher všech dob.
Nyní se vývojář CD Projekt po 11 letech chystá hru znovu připravit na další DLC a dopřává třetímu dílu série mohutný remaster. Na tom pracuje maďarský tým Yigsoft, který se skládá z mnoha bývalých tvůrců modů pro Zaklínače. Ale jak přesně se dá jedna z nejlepších RPG her na světě ještě vylepšit?
Nová edice vylepšuje mimo jiné grafiku, bojový systém a systém dovedností ve hře Zaklínač 3 a dolaďuje mnoho drobných detailů. To nejlepší však je: nemusíte za to platit ani novigradskou korunu – aktualizace na remasterovanou verzi je pro všechny majitele hry Zaklínač 3 zcela zdarma. K tomu navíc zdarma dostanete obě dosavadní rozšíření Hearts of Stone a Blood and Wine.
Novou Complete Edition byste již měli najít ve svých knihovnách na Steamu a GOGu; 29. září bude automaticky nahrazena remasterovanou verzí.
Table of Contents
Geralt, Ciri a spol.
Aktuální remaster hry Zaklínač je především vizuálním vylepšením základní hry s několika jemnými úpravami hratelnosti v oblasti bojů, systému dovedností a ovládání. Na již tak vynikajícím příběhu hry The Witcher 3 to však nic nemění. Stále se vžijete do role lovce monster Geralta, který pátrá po své adoptivní dceři Ciri, čelíte obtížným morálním rozhodnutím a křížíte meče s jezdci Divoké honby.
Na zcela nový příběh si budete muset počkat ještě do roku 2027; tehdy vyjde Songs of the Past, které definitivně uzavře Geraltova dobrodružství. Opravdu praktické: Kdo má ještě staré uložené hry, může je bez problémů převést do remasteru – fungují dokonce i úplně staré uložené hry z roku 2015. V nové verzi nemusíte nutně začínat od začátku. Proč to ale přesto může dávat smysl, k tomu se dostaneme hned za chvíli.
I ve herním světě zůstává vše při starém: Každá oblast má stále přesně stejné kouzlo jako v původní hlavní hře: Velen je ponurý a bezútěšný, Skellige drsný a nádherný, Toussaint teplý a příjemně středomořský.
The Witcher v dosud nejkrásnější podobě
A tím se dostáváme k novinkám. Už na první pohled je zřejmé, jak krásný je The Witcher 3 i po 11 letech. Hra byla vizuálně absolutní pecka už při svém vydání – a zůstává jí i v remasterované verzi. Textury s vyšším rozlišením, hustší vegetace, celkově ostřejší, i když mírně odbarvený obraz: Grafika prošla důkladnou úpravou, aby se hra dostala na technicky moderní úroveň.
Že mezi remasterem a aktualizací pro next-gen z roku 2022 je opět výrazný skok v grafice, si všimnete hlavně tehdy, když obě verze hry porovnáte přímo vedle sebe. Jen z paměti bych to nedokázal říct – v mé představě vypadal The Witcher 3 vždycky fantasticky.
Na remasteru naopak výrazně upoutá pozornost podpora pokročilého ray tracingu a path tracingu, díky nimž lze lépe vypočítat odrazy světla a zrcadlení. To však má vysokou cenu v podobě nároků na výkon. Při zapnutém path tracingu klesá snímková frekvence místy až o 60 procent.
Bez kompenzace pomocí generování snímků se na grafické kartě RTX 4070 Ti a 32 GB RAM pohybuje kolem 45 FPS s občasným zadrháváním. Pro ty, kteří chtějí využívat pathtracing, je extrémně výkonná grafická karta a generování snímků prakticky nezbytností.
Je však patrné, že hra nebyla původně vyvinuta pro ray tracing. Zejména ve venkovních prostorech je díky tomu světelné prostředí opravdu atmosférické a představuje skutečný pokrok oproti originálu. Interiéry s jediným zdrojem světla jsou však často příliš tmavé. Pozadí a vybavení místnosti zcela mizí ve stínu, proto můžeme použití ray tracingu celkově doporučit jen s výhradami.
Nejlepší poměr mezi výkonem a grafikou na PC v současné době nabízí režim raytracingu s raytraced reflections.
Na Switch 2 běží remaster podobně jako již dříve Cyberpunk 2077, a to s 30 FPS na 60Hz televizorech a 40 FPS na 120Hz televizorech. Těchto 40 snímků za sekundu však nelze vždy udržet, zejména v rušných oblastech, jako je Novigrad. Navíc je obraz v přímém srovnání rozmazaný. K technickému stavu verzí pro Xbox a PlayStation se v tuto chvíli nemůžeme vyjádřit, protože nám společnost CD Projekt předem neposkytla příslušný přístup.
</b></p><p></p><p><iframe loading=)
Cyberpunk, jsi to ty?
Mezi několik málo kritických bodů původní hry Wild Hunt patřily systém talentů a bojový systém. Talenty byly ve starém Zaklínači 3 totiž v jistém smyslu neuspořádané v pětistupňové mřížce na kartě vaší postavy. Mohli jste začít s odemykáním tam, kde jste chtěli.
Pro vyšší úrovně talentů jste však museli investovat určitý počet bodů do příslušného bloku – tedy Boj, Znaky, Alchymie nebo Obecné. To vedlo k tomu, že mnoho pokročilých dovedností bylo možné odemknout až velmi pozdě ve hře. Navíc jste byli omezeni na maximálně 12 současně aktivních talentů.
Remaster zachovává limit aktivních dovedností. Ty stále kombinujete v pravé části okna dovedností s příslušnými mutageny. Ve verzi hry 5.0 však nyní existuje skutečný strom dovedností. Všechny dovednosti mají stanovené pořadí odemykání a jsou mezi sebou smysluplně propojeny. Díky tomu můžete svého Geralta rozvíjet mnohem cíleněji určitým směrem – například ofenzivně na poškození krvácením – a odemknout požadované dovednosti mnohem dříve v průběhu hry. Tvorba herních buildů tak nabývá na významu.
(Talenty ve stromu dovedností mají nyní pevné pořadí a jsou mezi sebou smysluplně propojeny.)
Kromě toho je zde několik zcela nových dovedností, které nahrazují staré – například bonusy k brnění pro skutečně každou známou školu zaklínačů nebo zesílené elementární poškození. Nový systém klade mnohem větší důraz na smysluplné řetězení útoků, než na pouhé zesilování jednotlivých útoků z původní hry. Celkově nový strom dovedností svým fungováním připomíná přepracovaný systém postav z Cyberpunk 2077 2.0.
Kdo však v remasteru převezme starý herní postup z Witcheru, nového systému si téměř nevšimne, protože hned po načtení dostanete spoustu bodů dovedností, s nimiž se pak můžete okamžitě vrátit
na původní úroveň dovedností. Kdo chce svého Geralta skutečně znatelně rozvíjet, měl by tedy s remasterem začít od začátku. S ohledem na Songs of the Past si ale možná své staré uložené hry ještě ponechte po ruce.
(Když je aktivováno path tracing, interiéry jsou často příliš tmavé. Na některých hranách se objevuje modravý nádech.)
Promarněná příležitost: bojový systém
Vylepšení bojového systému se týkají především animací. Geralt se nyní pohybuje kolem nepřátel mnohem plynuleji, útoky na sebe lépe navazují a je k dispozici celá řada nových krvavých finálních úderů. Ve standardní verzi třetího dílu Zaklínače působily útoky často ještě velmi nesouvisle a pomalu. Remaster nyní mnohem lépe dokáže navodit atmosféru skutečného šermu.
Na základní jednoduchosti bojového systému však ani tato nová verze nic nemění. Geralt rád útočí přímo. Souboje se stále v podstatě omezují na střídání lehkých a těžkých útoků, použití znamení a časté úhyby. V roce 2026 by se zde dalo ještě něco vylepšit – například Witcher 3 dodnes nenabízí pořádné animace zásahů u protivníků. A nový stříbrný řetěz se do hry dostane až příští rok s balíčkem Songs of the Past.
(Geralt (zde s Nvidia HairWorks) a Yennefer (bez) jsou v remasteru stále srdcem a duší.)
Vylepšena byla také přehlednost soubojů. Kamera se nyní v závislosti na počtu protivníků více oddaluje, aby nám poskytla lepší celkový přehled. Na rozdíl od staré standardní perspektivy je však díky tomu zejména na začátku obtížnější zamířit na protivníka bez aktivovaného zaměření cílů (Lock-on). Geralt pak často máchá do prázdna. The Witcher 3 se tedy ani s remasterem nestal opravdu filigránským bojovým baletem.
Konečně stylová meditace
Co dalšího ale The Witcher 3 Remastered nabízí? Kromě větších změn v grafice, dovednostech a bojovém systému přináší tato nová verze mnoho drobných vylepšení detailů: Geralt nyní plynuleji přeskakuje překážky a šplhá po žebřících; při meditaci nyní dění ve virtuálním světě stylově pokračuje v pozadí ve zrychleném čase; opotřebení zbraní, které fanoušci RPG tak nenávidí, lze nyní v menu zapnout a vypnout.
(Při meditaci se v remasterované verzi již nezobrazuje rušivé menu. Čas v pozadí nadále plyne.)
A když už je řeč o zbraních: U kovářů v Novigradu a na hradě Krähenfels můžete konečně proměňovat vzhled zbraní a brnění. Pokud najdete nové, silnější brnění, které je ale ve srovnání s vaším předchozím pancéřovým brněním ošklivé jako noc, můžete si u Hattoriho a Yoany za malý poplatek nechat změnit jeho vzhled. Přepracován byl také vzhled při vyvolávání znaků. U Igniho nyní jiskry vystřelují z Geraltových rukou ještě krásněji. Glyfa kouzelného kruhu Yrden svítí na zemi sytě fialovou barvou.
Co je však i v remasteru stále naprosto pitomé, je náš věrný oř Plötze. Vývojáři sice slibovali výrazně vylepšené ovládání a navigaci – a skutečně se nám daří projíždět zatáčky o něco plynuleji –, ale ve výsledku se kůň stále až příliš často zasekává a stojí kolem v podivných úhlech – v tomto ohledu tedy zůstává všechno při starém.
(Symbol kouzelného kruhu Yrden a další znaky zaklínače nyní zářivě jiskří)
Právě to je však jednou z velkých předností této hry. The Witcher 3 působí i v remasterované verzi úplně stejně jako kdysi. Když si po spuštění remasteru načtu náhodný herní stav někde uprostřed hry a ocitnu se v divočině Skellige, neuplyne ani minuta a já opět podléhám kouzlu světa Zaklínače.
Hudba, rozlehlá, drsná krajina – všechno je stále přesně takové, jak si to pamatuji, a dává mi to příjemný pocit, jako bych se s remasterem vrátil domů. Přesně to The Witcher před vydáním nového rozšíření potřeboval.
Závěr redakce
The Witcher 3 zůstává ve své remasterované verzi věrný sám sobě a i v roce 2026 je stále zatraceně dobrý. Tento hit mezi RPG z roku 2015 se zde objevuje ve své vizuálně nejatraktivnější podobě, včetně dříve placených DLC Blood and Wine a Hearts of Stone. Zároveň je však tento remaster přesně tím, čím je, a ničím víc – remasterem. Kdo zde očekával něco jako remake, mohl by být zklamán, protože nová verze se zdržuje zásadních změn.
Navíc se zdá, že ne všechny dobré nápady remasteru byly dotaženy do konce: zbrusu nový pathtracing je sice sám o sobě hezký a dobrý, ale právě interiéry jsou díky němu v současné době často příliš tmavé. Navíc jen málokterý hráč by v současné situaci na trhu měl grafickou kartu, s níž by zde dosáhl nativně 60 FPS nebo podobně atraktivní snímkové frekvence.
Ano, nyní je zde strom dovedností a mírně přepracovaný bojový systém – ale na celkovém herním zážitku to oproti předchozím verzím hry nic zásadního nemění. Zároveň si samozřejmě musíme položit otázku, zda to Zaklínač 3 vůbec potřebuje. Koneckonců je to pro mě a mnoho dalších fanoušků už léta jedna z nejlepších RPG her na světě. Na tomto konceptu pravděpodobně nechtěl nikdo z vývojářů opravdu nic měnit.
Celkově je tento remaster solidní aktualizací, která posouvá Zaklínače 3 na technickou úroveň roku 2026. Stojí to za to, abyste si kvůli tomu Witcher 3 zahráli znovu od začátku? Možná jen v případě, že jste právě měli znovu chuť na čaroděje Geralta. Jinak je hra díky tomuto bezplatnému technickému vylepšení skvěle připravena na start Songs of the Past v příštím roce.
