Remedy si recenzentku Natalii získalo už po několika okamžicích. Finská magie totiž funguje i na Manhattanu.
„Oh, co je to tady? Oh, a co je tohle? Můžu tam vejít? Haha, to je fakt super! A co je tohle?“ Control Resonant je obrovské dobrodružné hřiště, na kterém objevuji tajemství v každém sebemenším koutku. Vlastně jsem už nechtěla odložit ovladač a chtěla jsem převrátit každou dopravní značku na Manhattanu vzhůru nohama.
Nebylo to ale moje máma – Federiiiico, lalalalalala –, kdo mě vytrhl z ulic Manhattanu, ale moje pitomá horečka 38,5 stupňů. Po zhruba 18 hodinách jsem musel kvůli nemoci svůj test prozatím přerušit. Proto vám zatím nepředkládám finální recenzi, ale první dojem z toho, co na nás Remedy chystá. A už ty první hodiny mají co nabídnout!
Table of Contents
Manhattan v úhlu 90 stupňů
Hry od Remedy se odehrávají v roce, ve kterém vycházejí. Od prvního dílu tedy uplynulo sedm let – a Dylan se konečně probouzí ze svého dlouhého kómatu. Netrvá dlouho a zjistí, že mezitím se spousta věcí vymkla z rukou. Hlasitá poplašná siréna slouží jako nepříliš subtilní nápověda.
První velký problém: jeho sestra Jesse zmizela. V prvním díle Control nebyla jen hrdinkou hry, ale také čerstvě jmenovanou ředitelkou FBC, tajné organizace, která se zabývá vyšetřováním a zachycováním paranormálních předmětů a událostí.
Druhý velký problém: Byl zrušen lockdown ústředí FBC, takzvaného Domu starších. Ten byl vyhlášen v prvním díle Control, protože jev zvaný „Zischen“ zničil velkou část personálu nebo jej proměnil v jakési paranormální zombie.
Bohužel nebyl uzávěr zrušen proto, že by nebezpečí bylo konečně zažehnáno. Naopak: „Zischen“ se nějakým způsobem podařilo uniknout z „Älteste Haus“ a nyní si bezstarostně užívá na ulicích Manhattanu.
(V Control Resonant se město skládá jako magické origami.)
Ale to syčení není Dylanův jediný problém. V New Yorku řádí nová anomálie zvaná „Vzor“, která metropoli doslova skládá do sebe. Ulice se náhle ohýbají do nebe v neuvěřitelných úhlech 90 stupňů, holubi zamrznou uprostřed letu ve vzduchu a celé město se postupně proměňuje v absurdní bludiště – pozdrav od filmu Počátek.
Na své cestě potkávám staré známé, jako je Emily Pope, ale také fantastické nové postavy. Zejména Zoe jsem si okamžitě zamiloval. Agentka FBC nejenže Dylanovi vysvětluje tento naprosto šílený „nový“ svět, ale také za něj musí neustále zaskočit – protože zdaleka ne každý v FBC mu odpustil jeho temnou minulost.
Pokud vám teď nad hlavou svítí otazníky, měli byste si skutečně zahrát první díl Control, než se pustíte do Resonant. Sice je k dispozici video shrnutí prvního dílu série, ale pouhých pět minut ani zdaleka nestačí k tomu, aby těm, kteří neznají předchozí díl, přiblížilo jeho stejně zamotaný jako komplexní příběh. Vyzkoušejte si to sami:
Zpočátku jsem byl nesmírně skeptický, zda je to dobrý nápad opustit „Nejstarší dům“ jako prostředí. Koneckonců pro mě ta kancelářská budova nikdy nebyla jen kulisou, ale zcela samostatnou postavou. Živým organismem s tajemnou osobností. Remedy však tuto změnu na ulice zvládlo fantasticky.
Vývojáři naštěstí odolávají nutkání vytvořit generický otevřený svět a místo toho sázejí na otevřené oblasti s lineárními vodítky a klasickými prvky žánru Metroidvania, jaké už známe z prvního dílu. To znamená, že často vidím místa, kam se dostanu až později, jakmile se naučím příslušnou schopnost.
Navzdory této lineárnosti vytváří Control Resonant dokonalou iluzi obrovského, ohromujícího města. Když ještě nemám povolen vstup do určité oblasti, nenarazím totiž na neviditelnou herní zeď. Místo toho mi cestu zatarasují naprosto logické překážky – ať už jde o zvednutou bariéru terénního týmu FBC, nebo prostě o skutečnost, že polovina ulice na Manhattanu byla kompletně zbourána.
(Jako parautilitarista ovládá Dylan neobvyklé schopnosti – například klouzání.)
O troubících taxících a rostlinách v nouzi
Největším lákadlem hry Control Resonant jsou pro mě zatím jednoznačně rozmanité úkoly a absurdní setkání, které si Remedy opět vymyslelo. Mimo hlavní příběh doslova na každém rohu narážím na nové, vzrušující úkoly, objevuji tajná úkryty a ztrácím se v hromadách dokumentů, které mi prozrazují více o příběhu.
Control Resonant nabízí celou řadu různých typů úkolů. Jsou tu malé, samostatné vedlejší úkoly s napínavými nebo vtipnými příběhy – například když musím zcela bez ironie zachránit milovanou pokojovou rostlinu nějakého chlápka. Remedy opět dokázalo, že v jednu chvíli sedím před obrazovkou se slzami v očích a v tu další mi z nosu teče bylinkový čaj, protože jsem se něčemu tak strašně smál.
(Tato šéfka byla kdysi umělkyně, která mutovala vlivem vzoru. Boj s ní je pořádná výzva.)
Opravdu nepříjemné – ale také neuvěřitelně spektakulární – to začne, až narazíme na titulní „Rezonanty“. Tato anomálie totiž mění lidi v obrovská monstra. A ta to umí pořádně rozbalit.
Už úplně první souboj s mutovanou umělkyní se ukáže jako brutální překážka, na kterou jsem i já, jako fanoušek her typu Soulslike, potřeboval klidně deset pokusů. Dál se dostane jen ten, kdo ovládá kompletní a velmi komplexní systém boje zblízka ve hře Control Resonant.
Největší zvláštnost: Neexistují žádné obrané pohyby ani protiútoky, což vyžaduje značné přizpůsobení. V Control Resonant máte šanci uspět pouze tehdy, pokud budete postupovat agresivně, prokouknete útočné vzorce svých nepřátel a především využijete kompletní sadu pohybů k překonávání vzdáleností. Dylan totiž neumí střílet, ale vaši nepřátelé ano.
Stejně jako v předchozím díle však můžete kdykoli aktivovat pomocné funkce pro jediný stupeň obtížnosti – například nesmrtelnost nebo sníženou agresivitu nepřátel, pokud si přejete podporu.
Zatímco první Control ještě působil jako střílečka z pohledu třetí osoby s bláznivými speciálními schopnostmi, Resonant spíše připomíná God of War na speedu … s bláznivými speciálními schopnostmi.
Švýcarský kapesní Aberrant
V Control Resonant se, stejně jako v předchozím díle, bojuje opravdu hodně. Akční bojový systém sice rozhodně nevynalezl kolo nanovo, ale na mě působí mnohem vyváženěji a zábavněji než v předchozím díle.
To je hlavně proto, že si mohu sám určit, jak bude vypadat moje postava. Ústředním bodem je totiž Dylanova zbraň, takzvaný Aberrant, který se může proměnit do tří podob. Můžu si tedy vybrat mezi kladivem, dvojitým mečem a srpem. S nimi provádím typické lehké útoky a silné speciální útoky a celé to završuji parádními finišery.
(S kosou má Dylan relativně velký dosah a zasáhne několik protivníků najednou.)
Pokud porazím některého z velkých šéfů Resonantů, mohu si navíc vybrat novou speciální schopnost. Umělkyně mi daruje buď telekinezi, nebo kamenný štít, který jsem již použil v prvním díle, anebo malého kamenného společníka, který samostatně střílí a kterého mohu stisknutím tlačítka nechat explodovat přímo do tváře protivníků.
Aby se Dylan mohl vyrovnat i nepřátelům v pozdějších zónách, musí levelovat. To se neděje jednoduše v menu u ukládacího bodu, ale v takzvaném Gapu, surrealistickém světě v jeho hlavě. Zde navštěvuji různé stanice, abych si například vyrobil amulety, které mi poskytují bonusy; abych si vybral svou speciální schopnost nebo odemkl své pasivní dovednosti.
Podle mého vkusu se tento strom dovedností příliš zvrhává v pouhou kosmetickou úpravu čísel. Ať už způsobím o deset procent více poškození Staggerem, nebo ne, v boji to na mě málokdy působí výrazně a znatelně.
(Když porazím Resonanta, získám speciální schopnost. Zde Dylan vyvolává malého pomocníka.)
U samostatného stromu dovedností zbraní tu změnu pociťuji spíše. Zde si například odemykám mocné finální údery a celkově zvyšuji úroveň své zbraně. Pokud byl předtím nepřítel na křižovatce v sousedním bloku příliš silný, po několika vylepšeních bych s ním měl být schopen bez problémů bojovat.
Jak již bylo zmíněno, souboje v Control proti Resonantům jsou rozhodně zábavné – trpí však, jak je pro Remedy typické, několika dětskými nemocemi. Pohyb a manévrování postrádají ve srovnání s jinými akčními hrami, jako je zmíněný God of War, přesnost. Zaměřování občas zlobí, kamera se někdy rozhodne pro zajímavé, ale z herního hlediska málo užitečné úhly pohledu, herní ukazatele působí místy přeplněně a jsou těžko čitelné. To občas vadí, ale nikdy to zcela nezkazí herní zážitek, zejména proto, že Control Resonant obvykle nabízí spravedlivé umístění záchytných bodů.
Výjimkou, kterou stojí za to zmínit, jsou spektakulární, ale také velmi náročné souboje s bossy, které často trvají několik minut a mají několik fází, které však musíte zvládnout najednou.
Co po 18 hodinách zůstává nejasné
Hra Control Resonant vás okamžitě vtáhne do svého světa. Po 18 hodinách hraní jsem teprve na začátku toho, co Remedy v Manhattanu připravilo.
Než udělím konečné hodnocení, rád bych si vyjasnil několik otevřených otázek:
- Kam směřuje příběh? Podaří se Remedy vytvořit ucelené zakončení tohoto divokého dobrodružství, které se pěkně zapojí do stávajícího příběhu?
- Jak velký je herní svět? Kolik zón je k dispozici a jak odlišné jsou?
- Jak vysoký je faktor „grindu“? Některé hlavní úkoly ode mě vyžadují, abych nejprve splnil jiné úkoly, jako jsou například souboje s Resonanty. Jelikož jsou však tito bossové docela silní, mohlo by to vést k otravným rutinním úkolům za účelem vylepšení Dylanovy zbraně.
- Jak se vyvíjí vyváženost? Bude se Dylan někdy zdát příliš silný? Bude mít strom dovedností v určitém okamžiku větší vliv na můj herní zážitek? Jak moc se buildy ve skutečnosti liší?
(Zjednodušeně řečeno: Control Resonant je prostě zábava.)
Jakmile mi teploměr zase ukáže normální hodnoty a přestanu kašlat rychlostí 5 000 km/h, hned se zase vrhnu na surrealistické newyorské hřiště.
Ale už teď můžu říct: Pokud jste fanoušci her od Remedy, pak si ty malé příběhy a inscenace zamilujete. Musíte se jen rozhodnout, jestli je bojový systém něco pro vás, nebo ne.Já osobně jsem zase jednou nesmírně rád, že ještě existují studia jako Remedy, která mi ukazují, proč vlastně videohry tak moc miluji!
Předběžná tabulka hodnocení
| Kategorie | Klady a zápory | Hodnocení |
|---|---|---|
| Prezentace | + spektakulární design úrovní ve stylu filmu Inception + skvělá světelná atmosféra, zejména díky ray tracingu + dobří dabéři – strnulá mimika a gesta ? nebude Manhattan časem příliš monotónní? | 3-4/5 |
| Návrh hry | + Manhattan jako skvělé bludiště ve stylu Metroidvania + grandiózní úkoly s jedinečnými nápady + různé typy zbraní a schopností ? Budou dovednosti v stromech schopností ještě zajímavější? ? Motivuje kombinace průzkumu a bojů až do samého konce? | 3–5/5 |
| Vyváženost | + mnoho volitelných nastavení obtížnosti a přístupnosti – nepřesné zaměření a přeplněné uživatelské rozhraní během bojů – na začátku výrazné výkyvy v obtížnosti nepřátel ? Mají stromy dovedností v určitém okamžiku znatelný vliv na herní build? ? Na jaké úrovni se obtížnost z dlouhodobého hlediska ustálí? | 1–3/5 |
| Příběh/atmosféra | + typický rukopis Remedy na každém kroku + absurdní a poutavé vedlejší úkoly + grandiózní zpracování bossů a úkolů + nevyčerpatelná mytologie ? Jak se vyvíjí hlavní příběh? | 4–5/5 |
| Rozsah | + 50+ hodin hraní + možnost různých herních stylů + spousta volitelných úkolů a sběratelských předmětů ? Nepřipadá vám herní doba kvůli grindování uměle prodloužená? ? Jak velký a rozmanitý je svět ve skutečnosti? | 3–5/5 |
| Předpověď hodnocení | „Surreálné a nádherné dobrodružné hřiště: typická magie studia Remedy přiměje přehlédnout drobné nedostatky.“ | 82–86 |
Závěr redakce
„Miluju Remedy!“ Tahle věta mi během mých 18 hodin s hrou Control Resonant prolétávala hlavou tak často. Finské studio se totiž nebojí zkoušet nové věci, být trochu bláznivé – a jak je tomu v tomto případě, sahat po hvězdách. Control Resonant je dosud největší hrou tohoto studia a já to cítím. Teprve jsem se začal škrábat po povrchu, teprve jsem se zorientoval v prvních oblastech – a pak zapípal teploměr. Ani si nedokážete představit, jak mě naštvalo, že jsem musel tuhle recenzi přerušit!
Control Resonant si mě okamžitě omotal kolem prstu, nabídl mi příběhy, jaké v žádné jiné hře zažít nemůžu, a vzbudil ve mně zvědavost na vše, co mě ještě čeká. Teď si půjdu dál popíjet bylinkový čaj a pilně inhalovat, protože se chci co nejdříve nechat znovu omámit hrou Control!
