V akční adventuře Tides of Annihilation se rytíři Artuse setkávají s egyptskými bohy v moderním Londýně. Právě tato divoká směsice si podmanila Dani Herzovou za méně než hodinu.
Zbývá mi už jen tak málo času v demoverzi, když se obrovský egyptský bůh Anubis po dvou divokých fázích konečně skloní na kolena. S rukama třesoucími se adrenalinem odkládám ovladač – apřála bych si, abych mohla prostě hrát dál.
ProtožeTides of Annihilationmá ještě tolik co nabídnout, tolik k objevování.Mých 45 minut ani zdaleka nestačína to, abych se ponořil do všech těch tajemství, příběhu a herních mechanismů.
Ale i při rychlém průchodu – a navzdory nepříjemnému posunu páček na mém veletržním ovladači – mě tahle neobvyklá akční adventura okamžitě nadchla. Z hry, která mi dosud úplně unikla, se najednou stalanečekaná perla, na jejíž vydání už se téměř nemůžu dočkat.
Co je Tides of Annihilationa proč je tato neobvyklá směsice moderního Londýna, staroegyptských bohů a artušovské legendy tak neuvěřitelně zábavná, vám teď vysvětlím.
Nádherná městská fantasy
V románu Tides of Annihilation je moderní Londýn infiltrován jiným světem, čímž do našeho reálného světa nezadržitelně proniká magie a děsivé bytosti. Vžiju se do role Gwendolyn, přeživší této katastrofy, která se vydává na pátrání po své rodině – a možná přitom bude muset zachránit celé lidstvo.
O příběhu vám zatím moc povědět nemůžu, protože mě demo vrhlo přímo do děje. O čem bych ale mohl nadšeně vyprávět celé hodiny, je svět kolem mě. Při hledání mýtické Knihy mrtvých se ocitám – jak jinak – ve výstavě věnované starověkému Egyptu v Britském muzeu.
Fantasy prvky se zde valí na realitu jako přírodní živel. Cestu mi zatarasují trosky, úlomky obrovských gotických kostelů surrealisticky vznášejí ve vzduchu a mezi nimi neustále nacházím starověké památky, které chaosem prošly bez úhony a spořádaně stojí za svými zábranami, jako by je stále navštěvovali zvědaví turisté.
Nejraději bych se zastavila před každou vázou, každou nástěnnou malbou a v každém koutě čínského křídla, abych si přečetla texty Lore a nasála tu nádhernou atmosféru. Tides of Annihilation totiž vytváří hypnotickou směsici: Náš známý, reálný svět se mísí s prvky epické fantasy a vytváří atmosféru, která mě okamžitě uchvátí, protože působí zároveň tak povědomě a přitom zcela cizí a vzbuzuje ve mně podobnou fascinaci jako postapokalypsa.
Rytíři kulatého stolu
Gwendolyn naštěstí neprožívá své dobrodružství sama. Po jejím boku bojují nikdo menší než legendární rytíři Kulatého stolu z artušovské legendy. Jako spektrální duchové mi pomáhají v boji – a právě to dělá tento systém tak svěžím a napínavým.
Kromě lehkých a těžkých standardních útoků mohu kdykoli přivolat své rytíře. Jsou vybaveni ve dvojicích a pomocí D-padu bleskově přepínám mezi sadou 1 a sadou 2. V demoverzi jsem použil útočnou dvojici, která mé nepřátele obklíčila mečem a halapartnou, zatímco druhá dvojice mi kryla záda tím, že odrážela protivníky nebo je na krátkou dobu zmrazila.
Třešničkou na dortu jsou mohutné speciální útoky, které si v boji nabíjím. Jak Gwendolyn, tak rytíři mají ultimátní schopnosti, které protivníkovi pořádně uštědří ránu, a pomocí určitých kombinací tlačítek provádějí parádní manévry.
Na první pohled to zní jako klasická akční hra, ale v praxi do sebe tyto systémy zapadají tak dokonale, že vzniká extrémně dynamická, svižná a vizuálně spektakulární bojová zábava. A to i přesto, že jsem v demoverzi ještě neměl šanci se do všech systémů pořádně seznámit a objevit ty nejlepší synergie. Momentálně si tedy mohu jen představovat, jak skvěle budou souboje působit, až se v těch systémech a mechanikách pořádně zorientuji.
Malé hádanky vedou ke Knize mrtvých
Než se dostanu k velkému finále dema, můžu si trochu oddechnout a zamyslet se. Přede mnou trůní zařízení se dvěma otočnými koulemi, zdobené starými hieroglyfy. Musím projít krátkými parkourovými úseky, najít správné symboly v okolí a podle nich nasměrovat koule, abych otevřela portál do jiného světa.
Hádanka není nijak zvlášť složitá, ale zavádí další herní mechaniku: moji spektrální rytíři se nedají využít jen k rvačkám! V klidných chvílích mi slouží jako praktičtí pomocníci. Jeden rytíř například zvedne těžké bedny, abych se jako Gwendolyn dostala do výše položených oblastí, nebo čistou silou prorazí křehké zdi, když se ocitnu ve slepé uličce.
Anubis(s) v trávě
Skvělý bojový systém hry Tides of Annihilation se pořádně předvede, jakmile vstoupím do Knihy mrtvých. Jsem teleportován do magické arény a vzhlížím přímo k gigantické šakalí hlavě. Nejdřív kolem ní poskakuji a předvádím vše, co jsem se za poslední půlhodinu naučil.
Anubis má ale v pyramidě pár triků v rukávu. Kromě náročného souboru pohybů vyvolává magické zdi a ochranné kněží. Pouze díky perfektně načasovanému výpadu se mi podaří proklouznout mezerami ve zdech, srazit kněží k zemi a znovu Anubise zranit. Ve druhé fázi pak vypukne naprostý chaos: aréna se rozzáří, z nebe prší kameny, zem se třese a bůh se divoce teleportuje sem a tam.
Souboj s bossem je opravdová bouře spektakulárních prvků, kombinující parádní design a náročné, ale naprosto férové výzvy – hra se tak laskavě uloží po první fázi.& nbsp;
Zbývá mi něco málo přes minutu, když Anubis konečně padá k zemi. Jsem sice šťastný, že se mi podařilo souboj dokončit, ale zároveň mi je líto, že můj čas s Tides of Annihilation vypršel. Ale ještě se uvidíme – teď totiž upírám svou pozornost výhradně na tuto akční adventuru!
Závěr redakce
Úžasné. Teď tu ležím s maskou na obličeji a na nohou po nekonečně dlouhém veletržním dni na posteli v hotelovém pokoji a píšu tyto řádky. Ale ještě před pár hodinami jsem běhala po Britském muzeu a doslova se procházela v Knize mrtvých! Můj výlet do fantasy světa Tides of Annihilation mi připadal, jako bych tam skutečně byla.
Celých 45 minut jsem doslova přilepená k obrazovce, chtěla jsem vnímat každý detail, prohlédnout si každou antickou fresku a ještě hlouběji se ponořit do strhujícího bojového systému. Když tři čtvrtě hodiny na hlučném veletrhu utečou jako voda a člověk je pak smutný, že musí odejít, je to pro hru ten největší kompliment. Dnes v noci se mi každopádně bude zdát o Gwendolyn a tom nádherném světě – a upřímně doufám, že na vydání nebudeme muset čekat příliš dlouho!
