Retro vzhled nebo ne, žánrová nika nebo ne: tohle vyznání lásky ke kultivovanému gaučovému kooperativnímu rvačkování vám zaručeně vyrazí dech a už teď patří k největším překvapivým hitům roku 2022.
Pokud ode mě čekáte objektivní a střízlivou recenzi filmu Želvy Ninja: Trhačova pomsta, můžete na to úplně zapomenout! Protože to by této hře nesvědčilo.
To, jak moc si vezmete beat ‚em up k srdci, závisí především na tom, jak a s čím jste vyrůstali. Pokud znáte želvy jen jako roztomilá zvířátka a výherní automaty, zejména ze seriálu Stranger Things, pak si s hrou Shredder’s Revenge přijdete na své!
Pokud se vám ale oči rozzáří u herních titulů jako Double Dragon, Final Fight nebo dokonce Želvy v čase a ještě si pamatujete, jak báječné bylo sedět s nejlepšími kamarády na podlaze obýváku před televizí a předávat si gamepady, pak vás letos těžko nějaká hra vezme za srdce tolik jako Trhačova pomsta. To je slib.
V recenzi vysvětluji, proč je hra Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge tak vydařeným vyznáním lásky a proč je o ligu výš než podobná hra Streets of Rage 4.
Splněný dětský sen
Abych pochopil, proč ve mně Trhačova pomsta vyvolává takové pocity, musím vám říct malou anekdotu z dětství. Na přelomu 80. a 90. let jezdila moje rodina téměř každé prázdniny trajektem z Dánska do Švédska.
Ale zatímco rodiče a sourozenci si užívali výhledu a mořského vzduchu, já jsem čtyřhodinovou plavbu trávil téměř výhradně v podpalubí a každý rok na stejném místě: v pokoji s hracím automatem! Neměl jsem ani peníze na to, abych si sám zahrál – naprosto mi stačilo sledovat, jak to dělají ostatní. Sledování Let’s Plays ve stylu 80. let.
Proč? No, stačí se podívat na mou nejoblíbenější hru té doby, Teenage Mutant Ninja Turtles: The Arcade Game, na mém C64 a porovnat ji s originálním strojem:
Tím se dostáváme k prvnímu bodu, proč se mi u Trhačovy pomsty tak rozzářily oči: Vypadá přesně tak, jak jsem si ji jako dítě vždycky vysnil – včetně všech detailů, které byly tehdy z technických důvodů vynechány, ale které si moje dětská představivost přidala.
Protože animace tehdy samozřejmě nebyly tak plynulé, úrovně mnohem méně animované a útoky bossů mnohem méně efektní, než jak je nyní slaví Trhačova pomsta. Láskyplná pocta je doplněna nespočtem gagů a narážek, které nás s Dimim během hraní kampaně znovu a znovu nutí k hlasitému smíchu.
Nejsem zrovna fanouškem retro vzhledu, ale i já musím uznat, že tento detailní, pixelovaný a animovaný styl hracích automatů funguje mnohem lépe než kreslený vzhled hry Streets of Rage 4.
Takhle se spolupracuje, jinak to nejde
Hraní Shredder’s Revenge mi také připomnělo, proč jsem si kdysi zamiloval právě beat ‚em upy, i když jsem už tehdy měl rád hlavně opačný žánr strategií a RPG: kooperativní zábavu spojenou s co nejjednodušší přístupností.
Gamepad mohu dát do ruky opravdu každému (zapomeňte na ovládání pomocí klávesnice!) a ve hře Shredder’s Revenge se budou společně skvěle bavit. Jedno tlačítko pro útok, jedno pro úhyb a jedno pro speciální útoky – to je vše, co potřebujete k tomu, abyste na nejlehčí ze tří úrovní obtížnosti rozdali pořádnou porci drzosti a cítili se přitom jako mocný nindža.
Chytrá kooperativní mechanika zajistí, že hra bude zábavná, i když má pět vašich žabích kolegů zcela odlišnou úroveň zkušeností. Během dechových pauz si s partnery plácnete, což jim přidá body života, a každý, kdo se zakousne do prachu, může být v krátkém časovém okně oživen, včetně příslušných výkřiků radosti a vděčnosti.
Kromě toho se ve hře Shredder’s Revenge počet soupeřů mění podle počtu hráčů, takže se vždy najde více než dost bojových partií pro všechny. Mým tajným vrcholem je však úspěch po dokončení úrovně. Protože do centra pozornosti se automaticky nedostane nejlepší skóre, ale také žába, která utrpěla největší poškození nebo nejvíce skočila. Z herního hlediska naprosto nepodstatné, ale přesto, nebo možná právě proto, záruka dobré nálady.
Hloubka hry je v detailu
Přes veškerou přístupnost: Ti, kteří se hře chtějí opravdu věnovat, v ní najdou více než dostatečnou hloubku, aby své zrezivělé beat-‚em-up dovednosti vyleštili do vysokého lesku. Ovládání sedmi hratelných postav je v podstatě stejné, ale použité zbraně jsou v praxi velmi rozdílné.
Donatello má se svou holí Bo největší dosah, ale musí častěji zasahovat než Rafael svými dýkami Sai. V závislosti na zvolené postavě se liší také skoky a speciální manévry.
Další taktické zpestření přinášejí úrovně, které jsou stejně rozmanité jako interaktivní. Můžete se vyhýbat stádům zvířat, shazovat ninji z mrakodrapů nebo po nich házet nákupní vozíky.
Pokud tedy chcete splnit všechny nepovinné úkoly nebo dát dohromady 250 kombinací pro získání příslušného úspěchu, budete se muset hodně snažit. A tak se hře Shredder’s Revenge podařilo dosáhnout toho, že se žánroví začátečníci i profesionálové baví stejně, i když bojují společně. Nebo spíše zejména pak!
Když je malá hra tak akorát
Ať už na mém C64, nebo v Let’s Play z 80. let, v tehdejších historických hrách o Želvách trvalo dosažení závěrečné sekvence pouhých 40 minut. Shredder’s Revenge je mnohem rozsáhlejší, ale i tak jsme s Dimim na 16 úrovní potřebovali jen něco málo přes dvě hodiny.
A možná to bude znít divně vzhledem k mému vyznání lásky, ale nemělo to být delší. Jednak se herní koncept vzhledem k žánru poměrně rychle omrzí: běh zleva doprava, mlácení nepřátel, běh dál, souboj s bossem, začít znovu. Ano, ve hře Shredder’s Revenge je v souladu s retro šablonou také několik jízdních nebo létacích úrovní, které absolvujete s hoverboardem. Variabilita hry je nicméně omezená.
Na druhou stranu, dvě až dvě a půl hodiny je přesně ta správná délka pro příjemné kooperativní hraní s přáteli, aniž by se Shredder’s Revenge musel opakovat nebo vyplňovat herní dobu otravnými věcmi. Od začátku do konce je tu spousta zábavy, každá úroveň přináší nové nápady a gagy a překvapí jedinečným a velkolepým soubojem s bossem.
Pokud chcete ve hře Shredder’s Revenge strávit více času, můžete spustit příběhový režim, který rozšiřuje 16 úrovní o mapu nad světem, výzvy a sbírání úkolů. Zejména ty druhé však působí poněkud uměle, protože úkol se nakonec omezuje na rozbití všech předmětů na padrť.
Zajímavější je možnost hrát odemčené úrovně s dalšími postavami a postupně je levelovat, čímž se jim odemkne více bodů zdraví nebo další manévry.
Ale ani v příběhovém režimu není Shredder’s Revenge hrou, u které byste mohli strávit celý víkend. Tu a tam si ji budete chtít vzít do ruky na hodinku nebo dvě, když budete mít náladu na extra dávku grimas. Nebo když k vám přijdou kamarádi, se kterými jste sedávali v obýváku na podlaze před televizí.
Verdikt redakce
Ano, Elden Ring jsem dohrál s chutí, takže pro jednou můžu porovnat jablka a pomeranče a říct, že Teenage Mutant Ninja Turtles: Shredder’s Revenge je pro mě osobně zatím hrou roku, a to před mistrovským dílem od From Software. Protože rozhodujícím měřítkem mé osobní zábavy je šířka úsměvu, který mi hra vykouzlí na tváři.
A co na to říct: Shredder’s Revenge nejenže mi vyrývá maximální šířku od levého ucha k pravému, ale úsměv se mi znovu a znovu vrací i při vzpomínce na kooperativní hru s Dimim. Jak jsme se smáli mnoha láskyplným gagům! Jak jsme se třásli při každém pokusu o vzkříšení! A jak jsme jásali při každém poraženém šéfovi!
Ano, samozřejmě, měřítko zábavy je poněkud zkreslené mou osobní herní historií a extra dávkou nostalgie. Přesto si dovolím tvrdit, že Trhačova pomsta opravdu osloví každého, kdo má rád akční kooperativní zkratky. Protože tenhle beat ‚em up necituje jen tehdejší pocit, ale modernizuje ho tak pečlivě, že ho pochopí i ti, kteří na rozdíl ode mě na těchto hrách nevyrůstali.
Začátečníkům přátelský, ale překvapivě hluboký a přesný soubojový systém okamžitě zaujme, chytré kooperativní mechanismy motivují k tomu, abyste hráli skutečně spolu, a ne jen vedle sebe. A retro vzhled může na snímcích vypadat staromódně, ale v pohybu má neodolatelné kouzlo i pro mě, přestože pixelovou grafiku obvykle moc nemusím. Ne, Shredder’s Revenge není skvělá hra. Ale takový, který přesně ví, co chce, a dělá to téměř dokonale a s velkým srdcem.
