Hry od Blizzardu nás přitahují kořistí a zkušenostmi. V zákulisí lovu dungeonů pracují proradné mechaniky, které nám ztěžují zastavení.
Když mluvíme o jiných tématech, Peter Bathge se mě ptá, jestli nechci v článku rozebírat i hry Diablo. „No jasně, proč ne?“, pomyslím si. Ale jak se vlastně sérii, která vznikla v roce 1996 a nyní obsahuje tři hlavní díly a přídavky, daří udržet nás, hráče, při hackování a zabíjení hord nemrtvé havěti? Poté, co jsem si v hlavě promyslel faktory jako příběh, ponoření do hry, přístupnost, motivace, kořist a také mechanismy odměn (a připadal si při tom neuvěřitelně chytrý), jsem si chtěl večer krátce zahrát, abych své myšlenky podpořil obsahem.
Pak začaly potíže.
04:07: Řezník přede mnou opět leží ve své vlastní nemrtvé tůni a tělo rozsekané na kusy mou lovkyní démonů se rozpouští ve spalujícím žáru nehostinné mučírny. Po splnění závěrečné mise si mohu vyzvednout odměnu v podobě velké horadrické truhly. V posledních 23 truhlách tu noc bylo jen harampádí, ale teď tam určitě bude něco užitečného!
Jdu za Deckardem Cainem, starým soudním znalcem předmětů, dostanu svou odměnu, otevřu ji a hle, uvnitř je legendární předmět Trivia ze sady Soulless Collector! Teď chci i další předměty, úroveň Paragon 302 je stále rozšiřitelná, další úrovně obtížnosti chtějí být zdolány a kromě toho mi načítací obrazovka může tolikrát říct, že neexistuje: Tajný kravský level najdu i bez Kanaiovy kostky a hovězího bardiku!
