„To jsou závody v podech!“ prohlásil Anakin Skywalker před téměř 30 lety. Star Wars: Galactic Racer chce vrátit tehdejší pompu. A naše první shrnutí z hraní dává zelenou.
Jak je vůbec možné, že vznikla hra Star Wars: Galactic Racer? Neoficiální nástupce dávno zapomenutého Episode 1 Racer a jeho pokračování Racer Revenge – po téměř 30 letech? Závodní hra ve vesmíru Star Wars po tak dlouhém útlumu? Vždycky jsem si myslel, že se časy změnily: když vyšla první hra Episode 1 Racer, Lucasarts ještě s hrami ze světa Star Wars zacházel jako s kelímky s rumem a colou v vesnické diskotéce. Mluvíme tu o éře, ve které dostala zelenou hra Star Wars: The Gungan Frontier.
Dneska se s trochou štěstí objeví vůbec nějaká hra ze světa Star Wars, a to jen jedna za rok. A v roce 2026 to budou dokonce dvě: Zero Company a Galactic Racer!
Hru Star Wars: Galactic Racer jsem si už před pár týdny podrobně vyzkoušel naživo na Summer Game Festu a teď o ní konečně můžu mluvit. Měl jsem možnost zahrát si kampaň, zúčastnil jsem se podových závodů jako Sebulba a poznal jsem zcela nové stránky této závodní hry. Například to, že Galactic Racer je roguelite. Kdo by to byl řekl?
Jak funguje Star Wars: Galactic Racer?
Galactic Racer se skládá ze tří velkých částí:
- Vpříběhové kampanihrajete za hlavní postavu Shade, kterou si můžete vybrat jako muže nebo ženu, a účastníte se velké Galaktické ligy po Epizodě 6, abyste vyřadili ze závodu zlého protivníka Kestara Boola. V ideálním případě byste příběh neměli brát ani na vteřinu vážně. Při hraní jsem se musel potichu smát, protože dialogy jsou tak přehnané. Ale co, je to závodní hra, tak to sedí.
- Varkádových scénářích a výzváchvás hra posadí do konkrétního kokpitu – například do Sebulbova Pod Raceru – a nechá vás honit se za cíli.
- Vmultiplayeru– a teď se držte – hrajete proti ostatním lidem. Bohužel tu není kooperativní režim pro více hráčů na jedné konzoli, takže musíte závodit online.
Vyzkoušel jsem hlavně kampaň s její… velmi svéráznou strukturou.
Galactic Racer je totiž roguelite: Jako Shade začínáte na pouštní planetě Jakku a musíte se závod za závodem propracovávat nahoru po kariérním žebříčku. Často si sám rozhoduji, o jakou událost půjde: Chci raději jet závod na čas, nebo se utkat s ostatními jezdci a jezdkyněmi na jednoduchém okruhu?
S dostatečným počtem událostí v kapse se pak irgendwann vydáte na další planetu, abyste i tam vystoupali po žebříčku. Už teď mohu potvrdit několik planet: Pokud po Jakku toužíte po další poušti, vydejte se na Tatooine. Na Kantaaně najdete lávu a džungli, na Ando Prime led a navštívit můžete i sídlo Galaktické ligy – Derven Acos. Kromě toho jsem projel ještě jednu velmi známou planetu ze Star Wars, kterou vám ale kvůli spoilerům nesmím prozradit. Ha ha.
Abyste postoupili v žebříčku, nemusíte nutně vyhrát závod. Jen dostanete méně odměn, které lze investovat do vylepšení, tedy do větší přesnosti driftu, zrychlení a tak dále. Pokud se vám ale váš bolíd rozbije na 1 000 kousků, protože vás nějaký pitomec srazí do propasti, je to Game Over.
Jak je pro roguelite typické, některá vylepšení si můžete trvale ponechat, ale kromě toho musíte začít úplně od začátku. Zda z toho vzejde motivující smyčka, to logicky zatím nedokážu posoudit, ale alespoň nápad na roguelite závodní hru mi přijde docela zajímavý.
Jak se to vlastně řídí?
Ale celé to pozadí nakonec nehraje žádnou roli, pokud se samotné závody neřídí dobře, takže si pojďme promluvit o hratelnosti!
Galactic Racer nechce být jen Episode 1 Racer 2.0, proto ve hře relativně zřídka jezdíte ve slavných Pod Racerech. Místo toho vám hra nabízí tři nové třídy vozidel:
- Landspeederznáte z mnoha filmů, je to hvězdnoválecký ekvivalent našich aut: těžké, vznášející se karoserie, které v případě Galactic Racer umí díky speciální schopnosti driftovat v zatáčkách.
- Jejich protikladem jsouSpeeder Bikes, malé, obratné tryskové motocykly (bez kol), s nimiž můžete díky přesunu těžiště projíždět každou zatáčku s neuvěřitelnou přesností.
- NovéSkim Speedersse nacházejí někde mezi Landspeederem a Speeder Bike a působí spíše jako technický vývoj starých Pod Racerů. Když se nakloní do zatáčky, přední část stojí kolmo a vy prakticky letíte na ostří nože.
Ať už se rozhodnete pro jakoukoli třídu vozidel: Galactic Racer se (podobně jako kdysi Episode 1 Racer) ovládá neuvěřitelně dobře. S vaším výkonným pohonem se řítíte přes horký pouštní písek Jakku, proplétáte se horskými soutěskami, malými jeskyněmi a skoky a stejně jako v klasice se během vteřiny rozhodujete: Zvolím rychlou, ale nebezpečnou trasu, nebo pojedu bezpečněji po vnější straně?
Když narazím do stěny, hra automaticky nekončí, ale moje vozidlo utrpí další a další poškození, až nakonec exploduje.
Aby se to nestalo, mám kromě řidičských dovedností v rukávu ještě pár es, která si můžu libovolně vyměňovat a přizpůsobovat: S mým „Rammsporn-Boostem“ se kromě běžného turba prořezávám davem obzvlášť cílevědomě. Alternativně mohu využít určité štítové schopnosti a Sebulba má ve svém podraceru dokonce zabudované plamenomety, ten starý darebák.
Obecně o Sebulbovi: Závod podů na Tatooine je událost mimo hlavní kampaň, ale mám z toho husí kůži, že se konečně zase účastním Boonta-Eve-Classic. Sice chybí střílející Tuskenští nájezdníci, ale kromě toho znám každou zatáčku ještě nazpaměť. Obávám se však, že tyto ojedinělé závody v podracerech mimo kampaň zůstanou spíše jen atrakcí pro fanoušky – doufám, že mě hra přesvědčí o opaku.
Písek v převodovce
Za úspěšné závody v kampani navíc získáte vylepšení, díky kterým můžete například zlepšit svůj drift nebo boost. Zatím to tedy zní jako velmi vyvážený balíček, ale v těchto vylepšeních se skrývá malý háček, který s Galactic Racerem zatím ještě musím vyřešit.
Hra zatím působí extrémně „herně“.
A to jeice velmi subjektivní a nakonec otázka vkusu, ale na starém Episode 1 Racer se mi obzvlášť líbilo, jak hapticky to všechno působilo. U Watta kupuji šrotové díly, které moji malí dílniční droidi montují do mého závodního vozu, a během závodu musím stejně jako Anakin neustále sledovat teploty a integritu trupu, protože opravy stojí drahocenný čas. Dokonce i ukazatele vypadaly přesně jako ve filmu. Iluze závodníka v podu, který si ve vrakovištích na Tatooinu sestavuje svůj závodní vůz, byla zprostředkována velmi hmatatelně.
Galactic Racer má to všechno o 26 let později také, ale mnohem abstraktněji. Moje vylepšení jsou jen nějaké karty s bonusy a všechny speciální schopnosti (kromě nárazníku) působí během zápasu přesně tak, jak mají: jako speciální schopnosti ve videohře. A protože AI, alespoň v demoverzi, neustále podvádí, chybí mi také hmatatelný pocit rychlosti.
Všichni jezdci a jezdkyně jsou tak zaneprázdněni boosty a speciálními schopnostmi a někdy mi nepochopitelně rychle ujíždějí, jen aby o zatáčku později přešli na šnečí tempo, že se vlastně ani pořádně nenaučím řídit: Kdy je ideální zrychlit při výjezdu ze zatáčky? Jak skoky ovlivňují mou rychlost? Jak vůbec mám… dobře řídit?
Nechápejte mě špatně:pocitprorychlost neznamená pocitzrychlosti, protože to druhé je naprosto v pořádku. Závody ubíhají neuvěřitelně rychle a baví mě; jen bych si přál, aby hra v otázce přehnaného množství vylepšení karet speciálních schopností občas trochu ubrala plyn a nechala mě prostě prožít napínavé tratě a naučit se jezdit. Ale možná z mě mluví ten starý muž.
Rozmanitost planet za branou
Další možnou past vidím také v roguelite struktuře kampaně, protože Galactic Racer musí svou skutečnou rozmanitost skrývat: Projíždíte jednu planetu za druhou, takže nejprve absolvujete půl tuctu tratí na Jakku, než se konečně dostanete na druhou planetu, kterou pak také nejprve projedete.
Jistě, na každé planetě mě čekají různé trasy a typy událostí, ale Jakkuova poušť je prostě… poušť. Obávám se, že se to docela rychle omrzí, zvlášť když po každém Game Over začínám zase od začátku.
Starý Episode 1 Racer sice také recykloval planety, ale málokdy dvakrát za sebou. V prvním poháru jsem v každém závodě navštívil novou planetu, což bylo nesmírně vzrušující.
Možná to vyřeší rogueliteová struktura tím, že odemknu nové startovní planety nebo budu skákat z bodu A do bodu B rychleji, jakmile získám pár trvalých vylepšení – to po hodině hry ještě nedokážu posoudit, ale alespoň v to doufám.
Nová naděje
Co však již mohu s opatrným optimismem posoudit: Galactic Racer nebude propadák. Ano, mám tu a tam své obavy a výtky, ale ty lze a) teoreticky ještě před vydáním hry opravit pomocí patchů a b) nejde tu o žádný důvod k poplachu.
Samotný herní průběh už teď přináší neuvěřitelnou zábavu, mimo jiné i proto, že koncept zůstává i nadále jedinečný: prohánět se po nejúžasnějších lokacích ze Hvězdných válek je prostě neuvěřitelně parádní představa. A jsem nesmírně šťastný, že se tolik let po Epizodě 1 můžeme znovu vrhnout do závodění. Dalším krokem pak bude zelená pro Super Bombad Racing 2.
Závěr redakce
Vůbec bych nepotřeboval žádnou kampaň. To, co si od Star Wars: Galactic Racer přeji, je jednoduché: pár rozmanitých pohárů na různých planetách, pestrou skupinu jezdců a jezdkyň a trochu vylepšování vozů mezi jednotlivými událostmi. Takže… v podstatě Episode 1 Racer, jen s novou grafikou.
To, co ve hře nakonec dostanu, však směřuje jiným směrem: arkádový režim s různými jezdci nebude, místo toho se vše soustředí na kampaň kolem hlavní postavy Shade. Tentokrát se však vydám po opravdovém kariérním žebříčku, v roguelite režimu odemykám nové planety a mezi závody volně komunikuji se všemi postavami. To může být velmi zajímavé, ale také to může skončit fiaskem, pokud budu muset pořád dokola objíždět ty samé tratě a planety.
V čem však Galactic Racer už teď plně boduje: Závody se prostě jezdí skvěle. Ať už na speederu, landspeederu nebo skim dingens – ten pocit rychlosti sedí, při jízdě mi vstávají chlupy na zátylku a musím neustále v zlomcích sekundy činit zajímavá rozhodnutí. Teď už jen musí fungovat celé to okolí a Galactic Racer se stane skvělým oživením pro fanoušky závodních her.
