Painkiller se vrací v roce 2025 jako brutální kooperativní střílečka – s gunplayem ve stylu Doomu, háky a spoustou démonů, které můžete přibít na zeď.
Aleluja, peklo zamrzlo: Painkiller se vrací na podzim! Místo přímočarého sólového zabíjení nás však v roce 2025 čeká kooperativní střílečka pro tři lovce démonů – může to dopadnout dobře? Po několika krvavých kolech v prologu a dvou kompletních úrovních říkám: Ano, a jak!
Starý kultovní střílečka, nový koncept
V roce 2004 jsme se v Painkilleru jako jednočlenná armáda prošli peklem: Lineární maraton úrovní, metalový soundtrack a tuny monster, která explodovala v dešti kulek. Hlavní hrdina Daniel Garner se sám probojoval peklem, bez krytí, bez přebíjení, ale s celou řadou absurdních zbraní.
Více než 20 let poté se vývojář Anshar Studios pouští do riskantního podniku: Painkiller (2025) má být známý, ale zároveň má zazářit novými nápady. Největší změnou je asi to, že místo toho, abyste hráli sami, máte nyní k dispozici tým až tří hráčů (nebo botů, pokud chcete hrát opravdu sami).
Tentokrát necháme ikonického hrdinu v kožené bundě Daniela Garnera stranou a místo něj se vžijeme do role čtyř nových šampionů jménem Ink, Void, Sol a Roch, které osobně vybral tvůrce, aby zastavili hordy démonů. Každý z těchto antihrdinů má své vlastní výhody: jeden vydrží víc, druhý způsobuje extra velké škody atd.
I po stránce struktury jde nový Painkiller jinou cestou. Zatímco originál se skládal z jednotlivých levelů, verze z roku 2025 sází na znovuhratelnost díky postupu ve hře: můžeme vylepšovat zbraně a schopnosti, odemykávat nové gadgety a tak se neustále zlepšovat (více o tom za chvíli).
Stručně řečeno: Painkiller (2025) působí jako setkání starého s novým – stále je to rychlá arénová střílečka s atmosférou boomer shooter, ale zabalená do moderních kooperativních struktur. Tempo naštěstí zůstává vysoké: už v prologu se bez okolků přechází k věci a během několika minut se ocitám uprostřed krvavých zbytků.
Přesto se hra hraje trochu jinak než tenkrát – kromě klasického bunnyhoppingu přibyly manévry s úskoky a dokonce i háky, díky kterým se pohybuji ještě rychleji. Nové pohyby zajišťují svižnou a agilní hratelnost ve stylu Doom Eternal, zatímco starý Painkiller působil relativně zemitě.
A atmosféra? Zatímco originál byl spíše přehnanou heavy metalovou noční můrou, nový start je sice také temně gotický, ale cítitelný. V úrovni Cathedral Bridge se například probojovávám ke zřícené katedrále, zatímco nad scénou visí temná obloha – vizuálně opravdu stylové a gotické jako peklo, v tom pravém slova smyslu. S těžkopádnou grafikou z roku 2004 to už není srovnání.
Jádrem Painkilleru – tehdy i dnes – je samozřejmě střelba.
A tady nová část předvádí brilantní výkon: Všude to praská, rachotí a stříká, že každému fanouškovi Doomu se do očí vhrnou slzy radosti.
K dispozici máme celkem sedm pekelných zbraní, každá s primární a sekundární střelbou, z nichž si před každou úrovní musíme vybrat dvě.
Zní to jako málo, ale jsou to pořádné zbraně! Legendární Stakegun je zpět – druh přenosné balisty, která vystřeluje tlusté dřevěné kolíky, kterými mohu stylově přibít nepřátele ke stěnám.
První démon, kterého tím zasáhnu, letí metry daleko po kapli a pak zůstane napíchnutý na sloupu. Nailed it
, jak se tak hezky říká. Stejně tak je zpět i Electrodriver, který při sekundární střelbě vystřeluje shurikeny a rozsekává celé řady nepřátel.
Samozřejmě nesmí chybět ani čepel Painkiller, která dala hře jméno: Tato rotující pila rozseká vše, co se k ní přiblíží, a nyní slouží dokonce jako hák, kterým se mohu přitáhnout k nepřátelům a proměnit je v krvavé konfety.
Novinkou je také to, že zabití v boji zblízka nyní doplňuje munici – tuto funkci jsem ale opravdu nemusel používat, protože v úrovních vždy najdete dostatek zásob. V vyšších obtížnostech se to samozřejmě může kdykoli změnit.
Mimochodem, vývojáři mají v rukávu ještě jedno eso: vylepšení zbraní! S každou splněnou misí sbíráme peníze a pekelné střepy, za které můžeme vylepšit své oblíbené zbraně nebo odemknout úplně nové.
Můžete tak například vylepšit kolíky Stakegunu na vrtáky, které bez problémů prorazí štíty a brnění. S finální aktualizací dokonce explodují, jakmile se zavrtávají do shnilého masa vašich nepřátel.
Zatím jsem dokončil pouze dvě úrovně na nejnižší obtížnost, ale jsem si jistý, že pokud si přizpůsobíte výbavu konkrétním typům nepřátel, mohlo by to do již tak mohutné střelby přidat ještě trochu strategie.
Přesto jsem rád, že Painkiller zůstává především brutálně jednoduchou střílečkou – doslova cítíte každý zásah a většinou stačí jen zmáčknout spoušť, uhýbat a mířit jako ďábel. Tak to má být!
Společně pekelným očistcem
V mé ukázkové hře jsem (s dvěma boty po boku) zvládl prolog a další dvě úrovně a opravdu to vypadalo, jako by se Doom (2016) spojil s Left 4 Dead nebo Warhammer 40.000: Darktide. Hordy menších démonů útočí ze všech stran a sám byste sice byli pod tlakem, ale ne přemoženi.
S ostatními hráči však vzniká úžasný týmový chaos: Zatímco já se vrhám vpřed se stakegunem a doslova přibíjím zombie ke zdi, můj partner mi kryje záda sprškou kulek ze samopalu.
Občas mě jeden z mých společníků varuje, když se z boční chodby vyřítí další skupina křičících pekelných bestií nebo se objeví obzvláště zlý elitní mob – komunikace je tedy velmi užitečná, i když Painkiller není taktická střílečka jako taková.
Samozřejmě vyvstává otázka: Neztrácí se tím klasická podstata Painkilleru? Koneckonců, stará hra byla čistě singleplayerová záležitost. Podle mých dosavadních dojmů to mohu popřít. Painkiller zůstává Painkillerem, akorát se o zábavu teď dělíte s ostatními.
Důležité: Nikdo není nucen hrát v kooperativním režimu. Kdo chce, může od 9. října 2025 hrát celou hru sólo s botovými společníky a zažít podobně intenzivní zážitek, jen sám.
Závěr redakce
Po pekelné cestě přes preview verzi Painkilleru jsem optimistický – a také ulevilo se mi. Jako fanoušek originálu jsem měl obavy, zda se podaří skloubit old-school střílečku a moderní kooperativní horde střílečku.
Anshar Studios však zřejmě přesně ví, jaké ingredience dělají tuto sérii tak úspěšnou. Střelba je stejně silná jako dvojhlavňová brokovnice, atmosféra je temně gotická, ale zároveň nádherně přehnaná, a v kooperativním režimu se vše spojí do tak silného zážitku, že se mu jen těžko odolává.
Jasně, musíte být připraveni na brutální, rychlou, kooperativní jízdu peklem, která se pohybuje někde mezi vysokorychlostním masakrem Doom Eternal a týmově orientovanou řežbou Vermintide/Darktide. Painkiller (2025) obsluhuje přesně tuto niku – a to ho v současné nabídce stříleček činí téměř jedinečným.
Samozřejmě zůstávají otevřené otázky. Budou všechny úrovně tak rozmanité jako ty, které jsme si zahráli? Bude systém postupu a vylepšování motivující i v dlouhodobém horizontu, nebo nakonec budeme jen grindovat skiny? A podaří se hře zaujmout stejně jako v kooperaci (klíčové slovo: AI boti)? To vše musí finální verze ukázat. Můj dojem je však takový, že vzniká hra, která má velký potenciál oslovit staré fanoušky a získat nové přátele pro kooperativní hraní. Právě ti, kteří touží po více PvE kooperativních střílečkách – možná zklamaní některými jinými tituly – by měli Painkiller sledovat.
