Od několika dní se můžete na Steamu stát vyvolávačem mrtvých. The Necromancer’s Tale fascinuje své hráče, kterých je bohužel příliš málo.
Vlastně není letošní červenec tak prázdný, jak by se dalo podle obávaného letního útlumu předpokládat. Díky opravdovým hitům jako Eriksholm, Donkey Kong Bananza nebo naposledy Wuchang: Fallen Feathers je tu několik nových her, se kterými můžete i přesto strávit horké letní týdny před obrazovkou.
Ale jako vždy se mezi nimi objevuje i řada menších titulů, které snadno přehlédnete. Jedna hra si tento osud v červenci nezaslouží, ale přesto se jí zatím moc nehraje: The Necromancer’s Tale. Má pouze 130 recenzí na Steamu, ale 92 % z nich je pozitivních.
Tato RPG hra velmi připomíná jeden z nejlepších zástupců žánru všech dob, protože byla zjevně inspirována hrou Disco Elysium. Podle vývojářů byla vzorem také hra Pillars of Eternity. Tato hra se svým předchůdcům v některých ohledech rozhodně vyrovná – alespoň je z ní cítit nadšení.
Il negromante italiano
V The Necromancer’s Tale se stanete malým cestovatelem v čase, který vás katapultuje asi 300 let do minulosti – a do Itálie. V roce 1733 začíná příběh vaší postavy ve fiktivním království nedaleko Benátek, ale ještě předtím můžete prozkoumat prakticky celý její život. Procházíte knihu, posloucháte vyprávění a musíte se rozhodovat.
Tím určujete, jaký charakter vás bude provázet následujících přibližně 30 hodin. Muž nebo žena? Akademik nebo voják? Analytický, silný, přesvědčivý nebo inteligentní? To záleží na vašem životě až do začátku příběhu. Nebo můžete návrh ignorovat a rozdělit si body dovedností sami.
Není překvapením, že v průběhu hlubokého, vyprávěcím způsobem propracovaného a napínavého příběhu se z vaší postavy stane prvotřídní vyvolávač mrtvých.
Při vyšetřování podivné smrti svého otce narazíte na temnou knihu. Z této knihy postupně odhalujete další tajemství a učíte se přivolávat kostlivce, zombie nebo duchy.
Pověz mi o smrti
The Necromancer’s Tale je především skvělý příběh. To znamená, že se musíte nechat unést vyprávěním. Ve velkém městě Marns a jeho okolí je sice spousta věcí k objevování a k dělání – například musíte pravidelně shánět určité předměty, kombinovat je a plnit tak úkoly –, ale mnohem častěji vedete rozhovory, které jsou jen částečně namluveny v angličtině.
V celém městě se pohybuje kolem 180 NPC, kteří všichni vykonávají svou každodenní práci a s nimiž můžete komunikovat. Pro některé úkoly je nutné vědět, kdy se která postava nachází na kterém místě.
Především byste si měli dobře rozmyslet, komu důvěřujete a co říkáte. Lidé v tomto světě totiž vědí, že nekromancie existuje, a pochopitelně k ní přistupují velmi skepticky. Pokud se rozkřikne, co všechno s touto silou děláte, nálada ve městě se změní a to ovlivní, kde budete vítáni a kdo s vámi bude chtít mluvit.
Necromancer’s Tale kombinuje opravdu fascinující výchozí situaci s hravými a zajímavými výzvami. Výsledkem je atmosférický pocit, jaké to je, když jako nekromant v podzemí tajně sledujete své plány. Ať už jsou dobré nebo špatné.
Proč to hraje tak málo lidí?
The Necromancer’s Tale vyniká jako příběh, ale stačí jeden pohled na screenshot, abyste viděli, kde jsou jeho slabiny. Z grafického hlediska je tento malý projekt zcela zastaralý, a to ani filtr obrazu, který je aktivován od samého začátku, na tom nic nezmění. Vypadá to prostě jako před 20 lety – zejména interiéry často působí málo detailně.
S tím se budete muset smířit. Jak to bývá, grafika se snadno zapomene, pokud je hra sama o sobě zábavná, ale nejprve je třeba překonat tuto překážku. Dalším slabým místem jsou takticky povrchní tahové souboje, ve kterých později velíte malé armádě nemrtvých. Hodí se to k fantazii o vyvolávačích mrtvých, ale hra je pak zdlouhavá. Ne nadarmo můžete tyto souboje úplně deaktivovat a více se ponořit do příběhu.
Navzdory těmto slabým stránkám stojí The Necromancer’s Tale za doporučení. Temný fantasy příběh, který odhaluje duševní propasti a opravdu dobře zprostředkovává, jaké by to asi bylo, skutečně rozluštit starodávnou knihu o nekromancii.
