Tvůrci hry Ghostrunner přenesli známý herní model na mýticky zveličenou legendu o Napoleonovi, ale nevyužili naplno její vypravěčský potenciál.
Mohl bych teď popsat, jak je skvělé, že občas uslyšíte Napoleonův hlas, zatímco prozkoumáváte válkou zpustošenou zemi, kde podivná epidemie proměnila lidi a zvířata v zmutované, agresivní tvory. Tohoto známého vojevůdce totiž namluvil Vincent Cassel (Irreversible, Černá labuť, Westworld – všichni znáte jeho tvář, ale málokdo zná jeho jméno) a když si studio přivede na palubu známou celebritu, má to přinejmenším z vypravěčského hlediska velké ambice.
Ve hře je tedy spousta fantazie, smíchané s příběhem, který sice není zcela originální, ale přesto působí svěže a má hustou atmosféru, kterou vývojáři z One More Level technicky přesvědčivým způsobem přivádějí k životu. Obzvláště mě zaujaly místy opravdu husté mlhy a oblaka kouře. Nevím, kdy jsem něco podobného v této podobě už viděl.
Dřevěné chaty zabarikádované šikmými prkny, zdi postavené z velkých kamenů, starý kostel – a to vše v oranžovém západu slunce nebo za bledého měsíčního svitu: Valor Mortis je atmosférický výlet do doby, která v této podobě samozřejmě nikdy neexistovala.
O které se však dozvídáme příliš málo na to, aby mohla být zajímavá i mimo svůj vnější vzhled. Ani okolí nám toho o své historii moc neprozradí, ani se toho nedozvíme z zanechaných poznámek, krátkých vedlejších úkolů nebo dokonce z Napoleona, který na některých místech promlouvá z offu – a to způsobem, který by pro mě toto prostředí učinil zajímavým.
Zůstává to příliš povrchní na to, aby mě to opravdu vtáhlo do děje. Škoda! Pokud se mě ptáte, One More Level tím promarňuje šanci, aby se po Ghostrunneru změnilo nejen po herní stránce, ale také se vyvinulo po stránce vyprávění.
O co v tom všem vlastně jde? Jako voják jménem William se probouzíte k novému životu poté, co vaše alter ego padlo v bitvě. Co se přesně stalo, však William neví. Je tedy třeba přijít na stopu příčiny tohoto strašlivého šílenství a samozřejmě se přitom postavit celé řadě mutantů. Je proto praktické, že William získá od mrtvého schopnost používat svou levou paži jako plamenomet.
S čepelí a kulkami
Ve stejné ruce však může držet i pistoli, zatímco v pravé ruce má vždy zbraň s čepelí. Ačkoli je střelba na slabá místa a zapalování nepřátel velmi důležitá, v popředí zde stojí především boj zblízka. Hra z pohledu první osoby totiž nemusí být nutně střílečkou. Valor Mortis se hraje spíše jako většina her typu „soulslike“: útočíte, kryjete údery, uhýbáte a především využíváte protiútoky, které se tím otevírají. Ano, můžete dokonce zafixovat pohled na jednotlivé protivníky, takže nemusíte ručně otáčet kameru.
A to vše funguje skvěle! Bojový systém není nijak šíleně složitý – ani to ostatně není nutné. Přitom je ale třeba sledovat i Williamsovu výdrž, zatímco energii potřebnou k použití ohně získáváte útoky na slabá místa a ztracenou životní sílu můžete obnovit pomocí různých taktik. Takticky zajímavá je souhra různých prvků, respektive způsob, jakým tyto synergie využíváte.
Kdo zná roguelike hry, ten určitě zná i Valor Mortis. Ztracené zkušenostní body po smrti je třeba sbírat, počet léčivých kapslí je omezený, ale v průběhu dobrodružství jej lze zvýšit, a ukládá se u svítících… lamp, které jsou rozmístěny každých pár set metrů a slouží mimo jiné jako body pro rychlý přesun. Pokud se vám mezi dvěma lampami podaří překonat náročný úsek, můžete navíc odemknout zamčené dveře nebo spustit žebřík, abyste později nemuseli celou pasáž absolvovat znovu.
Nicméně design úrovní bych v tomto případě nepopsal ani jako překvapivý, ani jako zvlášť chytrý. Ve skutečnosti vede velká část dobrodružství přes velmi přímočaré chodby, ve kterých sice najdete zákoutí se skrytými bednami i zablokované cesty, které jasně naznačují, že je budete moci otevřít až díky schopnostem, které získáte později. Nepřipadalo mi to však nijak překvapivé, stejně jako bych krátké odbočky za vedlejšími misemi nepopsal jako herně bohaté.
Za příznačný příklad považuji skrytou truhlu v temném koutě temné jeskyně. Zdálo se, že ji hlídá jeden z mutantů – ten však jen seděl na zemi se sklopeným zrakem. Velmi pomalu jsem kolem něj prošel, několikrát jsem se k němu otočil a pak jsem truhlu otevřel. On nereagoval a já jsem ho tam nakonec nechal sedět. Jenže: Co to s ním vlastně bylo? Bylo jeho chování jen programovou chybou, nebo se za tím skrýval nějaký malý příběh?
V tu chvíli se nic z toho neprozradí, a proto ten moment spíše vyprchá, než aby zanechal dojem, a nejpozději v tu chvíli mi bylo jasné, že Valor Mortis je sice parádní akční hra, ale není to strhující dobrodružství.
Co na jedné straně chybí…
Děla zanechaná po válce stále fungují, rozstřílené olejové lampy zanechávají hořící louže, červeně označené sudy explodují, pomocí háku se můžete přehoupnout několik desítek metrů přes nebezpečného nepřítele nebo k sobě stáhnout plošiny a mnoho dalšího.
Je zábavné s tím vším experimentovat. Zvlášť když se k nepřátelům můžete přikrást a zabít je zezadu. Občas One More Level dokonce otevře okolí, takže můžete chytře kombinovat Williamovy schopnosti a jeho interakce s prostředím. To pak působí téměř – ale opravdu jen téměř – jako Immersive Sim, a proto jsou právě takové situace, stejně jako několik povedených soubojů s bossy, vrcholy této hry ve stylu Soulslike.
Podobně známý, i když rozhodně motivující, je vývoj vlastních schopností a různých zbraní. V obou případech sice především sbíráte zkušenostní body pro zvýšení hodnot, ale také odemykáte pokročilé dovednosti, což umožňuje individuální herní styly. Vývoj lze kdykoli resetovat za zanedbatelný počet zkušenostních bodů.
Recenze hry Valor Mortis – závěr
Je pravda, že po dvou vynikajících speedrunech ve hře Ghostrunner jsem trochu zklamaný. Z technického i herního hlediska sice One More Level ukazuje, co má studio v rukávu. Obsahově je však Valor Mortis tak šablonovitá hra ve stylu Souls, že mi po dlouhou dobu připadala mírně únavná – k čemuž přispívalo i to, že sice je scénář v zásadě skvělý a velmi atmosférický, ale působí spíše jako šum v pozadí, místo aby mě příběhově vtáhl. Kdo se tím občas chce probojovat, najde v něm příjemně svižnou first-person hru ve stylu Souls. Jen byste neměli očekávat žádné velké dobrodružství.
