Všechno je to jen podvod? Hráči Star Citizen stále vedou vášnivé diskuse s kritiky MMO. Část viny nesou vývojáři.
„Grafický mixér“. „Všechno je to podvod.“ „To je hezké, to si pak mohou zahrát i moje vnoučata.“ Kdykoli se Star Citizen objeví v novinkách, brzy se pod nimi objeví rýpavé komentáře. Fanoušci vesmírného MMO se rychle vrhají na pomoc vývojářům a někdy projekt obhajují věcně, jindy s bujarým zápalem. Šíří se dezinformace a bojuje se proti nim, tón se rychle zostřuje, dochází k vzájemnému osočování a urážkám.
Na desítkách stránek a stovkách příspěvků se odehrávají skutečné souboje mezi zastánci a kritiky Star Citizen. Někdy je to uspořádané, jako v případě naší komunitní zprávy o budoucnosti vesmírné hry.
Zajímalo nás, proč se o hře Star Citizen mluví s takovým jedem – a požádali jsme o posouzení psycholožku. Říká: Hráči do Star Citizen investují více než do téměř jakéhokoli jiného projektu. A: Chris Roberts, jeho tým z Cloud Imperium Games a tisk nesou část viny za tuto mizérii.
Table of Contents
Jak si ospravedlňujeme náklady (a ostatní)
Nejprve se podívejme, co s námi dělá vývoj Star Citizen a jeho model financování. „Ve hře Star Citizen se prolíná několik procesů, které ji činí velmi složitou,“ říká na začátku rozhovoru psycholog Bering.
Za prvé, říká, existuje koncept utopených nákladů: Investice (jako jsou „dary“ nebo „sliby“ přispívající do rozpočtu na vývoj Star Citizen) jsou tak obhajovány před ostatními i před sebou samým, dokonce se zvyšují, i když objektivně vzato by bylo vhodné zastavit platby vzhledem k chybějícím přínosům.
„Je to kognitivní disonance,“ vysvětluje Dani~ Bering. „Jako lidé se neustále snažíme synchronizovat svůj systém. Pokud za něco utratíme peníze, ale výrobek, který dostaneme, nesplňuje naše očekávání, vzniká nesoulad, rozpor. Naše tělo, nebo spíše náš systém, musí nyní zvážit, jak tento rozpor vyřešit: Tím, že upravíme své myšlenky tak, aby naše chování bylo ospravedlnitelné? Nebo změníme své chování?“
Vzhledem k tomu, že hráči ve hře Star Citizen obvykle neplatí jen jednou, ale v průběhu desetiletého období vývoje mohou několikrát doplnit peníze, protože si například chtějí koupit nové vesmírné lodě, může se tento efekt časem ještě zesílit. „Pokud jste investovali hodně peněz, je nesoulad o to větší,“ upozorňuje Dani~ Bering.
Tento vztah je však vždy subjektivní: pokud vyděláváte hodně peněz, jsou pro vás takové investice přirozeně méně důležité. Podle našich zkušeností je mnoha hráčům Star Citizen nejméně 18 let a mají zaměstnání, takže jsou klidnější, pokud jde o utrácení stovek nebo dokonce tisíců eur v rámci jejich koníčku.
Což je vina vývojářů
V očích psychologa zaujímá Star Citizen zvláštní postavení také díky crowdfundingovému marketingu (nyní přes 500 milionů dolarů). „Star Citizen je zvláštní případ, který se nachází na vnějším konci určitého spektra. Prostřednictvím crowdfundingu jsou možnosti utrácet čtyř- až pětimístné částky; vždycky toho někdo využije. Čím vyšší jsou investiční příležitosti, tím vyšší je tento sud s prachem, který si [jako vývojář, pozn. redakce] vytváříte, pokud nedokážete splnit očekávání hráčů.“
Marketingový jazyk Chrise Robertse a jeho společnosti Cloud Imperium Games zde má podle Dani~ Beringa posilující účinek, protože v případě Star Citizen odpovědní lidé často mluví o vizi nebo snu, na kterém se jako hráč můžete podílet. „Marketingový proces je vysoce emocionální a cíleně buduje očekávání a nároky, které mohou být následně uspokojeny nákupem. Prodává se pocit, ne produkt. To je pro mnohé přitažlivější, ale je to také obtížné, protože je to čistě subjektivní. Jen si nemůžete objektivně ověřit, jestli ten pocit nakonec máte, nebo ne, u každého je to jiné.“
„Někteří lidé se pak cítí podvedeni, pokud chtěli tento pocit získat prostřednictvím nákupu a nedostali ho. Pak je to mnohem emotivnější. […] Čím vyšší je investice, tím je emocionálnější. Nemusí to vůbec znamenat peníze, může to být i čas“
Zejména poslední myšlenka se opakovaně objevuje v diskusích, fórech a komentářích ke hře Star Citizen: hráči tráví se hrou a zpravodajstvím kolem ní mnoho hodin, nakonec ji provázejí i roky. Investují do něj značnou část svého života a vytvářejí si tak v mysli emocionální vztah k tématu. To je posíleno vymezením mezi podporovateli a zbytkem světa, mezi „námi“ a „jimi“, které podporuje CIG, protože takové vymezení vytváří blízkost k podobně smýšlejícím lidem – a odstup od ostatních.
Tato sociální interakce mezi Cloud Imperium Games (často v osobě tváře společnosti, generálního ředitele Chrise Robertse) a hráči je podle Dani~ Beringa založena na tzv. teorii sociální výměny: „Zejména crowdfundingové projekty jsou hodně propagovány pomocí lákavých a marketingových prohlášení: vývojáři vám slibují, že se stanete součástí procesu a dokonce i vývoje. Můžete si zakoupit členství. To s vámi samozřejmě udělá docela, docela hodně, zvláště v průběhu několika let.“ Upřesňuje:
„Jsem součástí této cesty, tohoto vývoje a toto dlouhodobé zaměstnání může vytvořit pocit identity, i když projekt sami finančně nepodporujete. To je pak něco úplně jiného, než když investujete jednou a pak už na to nikdy nemyslíte.“
To také vysvětluje, proč se bývalí podporovatelé Star Citizen, když v určitém okamžiku ztratí důvěru v projekt, o to vehementněji obracejí proti podporovatelům hry (například na fóru Reddit Star Citizen Refunds). Protože se velmi angažovali v projektu, který je zklamal. Mantry jako „Staň se součástí vize“ nebo „Odpověz na volání“ podporují podle našeho partnera v rozhovoru podvědomé procesy v mozku.
☻
Lidé vždy hledají posilu: „Chci vědět, jak mohu maximálně profitovat s minimálními vstupy. Zisk vs. náklady. S touto vizí a s tímto generálním ředitelem jsem vstoupil do interakce, ale v určitém okamžiku jsem si uvědomil, že náklady a zisk jsou pro mě nepřiměřené.“ Taková změna podle něj nenastane ze dne na den: „Na začátku jsou ospravedlňující opatření velmi silná.“
Jak mohou diskuse vykolejit
Nyní už víme, jaké emoce, myšlenky a podvědomé procesy v hráčích vyvolává crowdfunding a marketing společnosti Star Citizen. Dále se podívejme na druhou stranu a pochopme, proč se tolik lidí v diskuzích o MMO rychle ohrazuje. Zklamaní bývalí hráči jsou jistě součástí rovnice. Ale i hráči, kteří jsou o projektu přesvědčeni, někdy ztrácejí trpělivost a reagují podrážděně. Dani~ o důvodech:
„To má mnoho společného s individuálními faktory. Jak moc jste naštvaní a jak dobře to dokážete reflektovat? Někteří lidé na kritiku reagují: Ano, rozumím vám, existují dvě strany. To je zdravější způsob, jak vyřešit rozpor, říct: „Ano, tahle část je hloupá, že vývojáři tuhle funkci pořád odkládají, ale zároveň se na ni těším“
Velmi důležité pro psychologa: „Není to černé nebo bílé. Čím více se zamyslíte nad svými vlastními výroky a předpoklady, tím větší je pravděpodobnost, že vznikne věcná diskuse. Přemýšlet černobíle je však mnohem snazší, a tak se často stává zneužitím. Samozřejmě také záleží na tom, jaké zkušenosti měl konkrétní uživatel předtím.“
Co můžeme všichni dělat lépe
Pokud jde o uklidnění nebo usměrnění takových sporů, které se rychle stávají osobními, pozitivním směrem, Dani~ Bering vidí část odpovědnosti v tisku a médiích, která o hře Star Citizen píší. „Určitě byste měli méně diskusí, kdyby bylo téma prezentováno diferencovaně, validně a vyváženě.“ Možná zde dochází ke střetu zájmů, protože se zdá být rozumné předpokládat, že ostřejší formulace přinášejí více kliknutí.
Tisk je „také zdrojem názorů“, má „poměrně velký vliv na společnost a kulturu, může vychýlit náladu jedním nebo druhým směrem. […] Vesmír Star Citizen je opět jako vlastní malá společnost s vlastními společenskými pravidly.“
Když dojde na moderování chatů nebo vláken na fóru, kde se téma Star Citizen rozproudí, Dani~ Bering radí, abychom si vážili postojů ostatních. Co byste měli mít vždy na paměti: „Je to diskuse o produktu, který se prodává jako pocit – a ten je u každého jiný, takže je zcela subjektivní.“
„Hranice se v tomto případě velmi stírají. Pro někoho je oprávněné mluvit o podvodu, pro jiného ne, ale nakonec je vše oprávněné právě proto, že jde o pocity. Ano, existuje právní definice podvodu, ale pro naši psychiku není tak důležitá: Pokud se cítíme podvedeni, nezáleží na tom, zda to tak vidí soud. Cítím se podvedená, zlobím se kvůli tomu.
Je to prvotní pocit, který existuje od doby, kdy jsme byli živými bytostmi. Když je překročena hranice, instinktivně reagujeme hněvem. Dříve šlo o jídlo nebo o naše území, nyní jde o naši hru. […] Všichni víme, jak fanoušci reagují, když zaútočíte na to, co mají rádi.“
Moderátoři se musí snažit řídit diskusi co nejlépe a spořádaně. Ale to funguje jen tak dlouho, dokud lidé opravdu chtějí vést seriózní diskusi. Dani~ Bering: „Pokud se někdo chce jen zbavit své frustrace, nemůžete udělat nic. Na vašich argumentech nezáleží, tito lidé budou vždy vidět negativa. Když chtějí lidé trollovat, trollí“
U ostatních účastníků lze předpokládat alespoň základní zájem o hru. „Někteří z nich čekají na potvrzení své vlastní pozice,“ podezírá je psycholog. „Pak si řeknou: Líbí se mi, co ten toxický člověk píše. Ale myslím, že je jen málo těch, kteří se dívají jen kvůli tomu, aby se hádali.“
