Nová indie hororová hra na Steamu přináší jeden z nejděsivějších momentů za poslední roky – a to za pouhých 5 eur.
V hororovém segmentu na Steamu se zdá, že se vše začíná podobat: stále stejná klišé, stále stejné laciné lekací scény, stále opuštěné domy, temné chodby a blikající baterky. Když se objeví nějaký inovativní hit jako Exit 8 nebo hry Backrooms, herní princip je během krátké doby kopírován desítkami dalších her.
Jako někdo, kdo se pravidelně prohrabává záplavou indie hororových her, jsou moje očekávání odpovídajícím způsobem nízká. Ale pak přišel Dread Flats. A najednou se vrátil ten pocit, který mi chyběl od dob Voices of the Void: skutečný nepříjemný pocit, skutečné napětí.
A moment, který se mi hluboce vryl do paměti. Žádné hlasité lekání, žádné fontány krve, ale tichý psychický teror, který se vám dostane přímo pod kůži. A to vše za pouhých 5 eur.
Scéna, na kterou nikdy nezapomenu
O čem to je? Dread Flats vás vtáhne do role videoblogera, který na žádost fanouška vyšetřuje záhadnou výškovou budovu v Číně. Důvod: zmizela tam osoba, která mu byla blízká, a policie se zdá být bezmocná. Jedinou možností je tedy vstoupit do betonového nočního můry, vyzbrojený kamerou a baterkou.
Následuje směsice průzkumu, logických hádanek a útržků příběhu, které se pomalu skládají do znepokojivého celku. Hra se z velké části vyhýbá obvyklým lekačkám. Horor v Dread Flats přichází pozvolna. A právě to je jeho trumf.
Pozor, spoiler! Následuje podrobný popis klíčové scény z Dread Flats, která je obzvláště působivá. Kdo si chce hru vyzkoušet sám, měl by raději přestat číst.
Zpočátku je vše tiché. Slyšet je jen tiché šumění kamery. Ale pak se to stane: Skříň se se skřípáním otevře. Vystoupí z ní vychrtlá stará žena a kameru shodí na zem. Výhled je nyní omezený, obraz je nakřivo – ale hra pokračuje.
Následuje čistá psychologická hrůza. Stará žena prostě stojí. Přímo vedle postele. Minuty upřeně hledí na spícího protagonistu, ani se nehne. Žádná hudba, žádné efekty, jen toto děsivé čekání. A nakonec se pomalu vplíží pod postel – a zůstane tam.
Myšlenka, že se něco skrývá přímo pod postavou hráče, zatímco on sám znovu přebírá kontrolu, je stejně znepokojující jako geniální.
Celé mi to připomnělo film: Lost Highway od Davida Lynche. Ten začíná tím, že manželský pár dostane záhadné videokazety. Na nich jsou záběry jejich vlastního domu, natočené z pohledu první osoby. Nejdříve zvenku, pak zevnitř a nakonec dokonce spícího páru v ložnici. Nikdo neví, kdo záběry pořídil ani jak se neznámý člověk dostal do domu.
Musím však také říci: Zbytek hry nedokáže tuto úroveň zcela udržet. Po grandiózní kamerové scéně pokračuje hra mnohem klasicky. Schováváte se před strašidelnou babičkou, plížíte se budovou a hledáte cestu ven.
Všechno je solidně zpracované, ale není to nic, co byste už neznali z desítek jiných indie hororových her. Tempo se zrychluje, psychologický horor bohužel ustupuje hmatatelné postavě nepřítele.
Ale i když druhá polovina není úplně na stejné úrovni, hra se na konci znovu vzchopí. Finále přichází s posledním chytrým šokujícím momentem, který mě alespoň s uspokojivým pocitem strachu propustil ze hry. Co se přesně stane, samozřejmě neprozradím.
A protože Dread Flats se dá dohrát za něco málo přes hodinu, zůstává pocit, že jste prožili kompaktní, ale velmi efektivní hororový zážitek. Za pouhých pět eur dostanete jeden z nejintenzivnějších strašidelných zážitků posledních let.
