Road to Vostok je hardcore singleplayerová střílečka, která trochu připomíná Stalker. Konečně jsem ji vyzkoušel a vůbec se mi nechtělo přestat hrát.
Cože, už jsou dvě hodiny? Dobře, ještě chvilku! To, co mělo být pro mě jen krátký večer s několika demy ze Steam Next Fest, se úplně vymklo z rukou. A vina za to padá na singleplayerovou střílečku jménem Road to Vostok. Ta mě překvapivě tak vtáhla, že jsem nechtěl přestat hrát. Proč? Nechte mě to vysvětlit.
Co je Road to Vostok?
Tuto hru jsem si všiml kvůli určitým podobnostem se Stalkerem. Je to už jen samotný vybledlý vzhled v kombinaci s východoevropsky působícími krajinami a útočnými puškami AK. Road to Vostok se však neodehrává na Ukrajině, ale na finsko-ruské hranici. Podle vývojáře se ocitám v blíže nedefinované postapokalypse, což vysvětluje opuštěné vesnice a marodující bandity.
Postapokalypsa? Atmosféra Stalkeru? Jdu do toho! Spustím tedy bezplatnou demo verzi a zvolím lehkou
úroveň obtížnosti. Lehkou v uvozovkách, protože ani tak není Road to Vostok jednoduchá hra. Alespoň tak začínám svou cestu v bezpečném úkrytu a dostávám do ruky náhodnou startovní zbraň.
Tutoriál, mapa, zaměřovač? Nic takového tu není. Když najdu novou zbraň, potřebuji nejprve vhodný zásobník a správnou munici, abych mohl střílet. Prázdné zásobníky musím pak ručně
doplnit v inventáři, pokud je chci znovu použít. A samozřejmě musím pít a jíst jako v survivalu.
Na něco takového jsem ale zvyklý už z DayZ a jiných stříleček s nárokům na realismus, a proto se optimisticky vydávám na svou první výpravu. Vítá mě krajina plná jehličnatých stromů, kde je sytost barev zcela snížena. Vše působí šedivě a ponuře, což však skvěle ladí s prostředím.
Kromě vytí větru je naprosté ticho, zdá se, že v rozpadlých chatrčích už nikdo nežije. Začínám tedy tím, co by udělal každý rozumný hráč: prohledávám každý kout, abych našel kořist, a sbírám vše, co mi přijde pod ruku. Najednou ale zazní hlasitý výstřel: kulka mi sviští přímo u ucha. Nemám tušení, odkud výstřel přišel, a v panice utíkám do úkrytu.
Poté, co se několik vteřin krčím za autem, odvažuji se vyjít, objevuji střelce a jedním nebo dvěma zásahy ho zneškodňuji.
Naštěstí mě netrefil. Po tomto setkání jsem mnohem opatrnější: vždy hledám nejbližší úkryt, pozorně sleduji své okolí a vyhlížím nepřátele.
Zároveň hromadím stále více kořisti: kytaru, různé knihy, deskové hry, rukavice, konzervy s hráškem, útočnou pušku a různé zásobníky pro různé zbraně. Road to Vostok nešetří kořistí, ale také hrozí smrtí.
O půl hodiny později mě překvapí bandita a já padám k zemi. Vše, co jsem měl v inventáři, je pryč a musím začít od začátku. Kořist však mohu kdykoli bezpečně uložit ve svém ubytování nebo vyměnit u obchodníků za cenné předměty.
Ale k čemu to všechno? Road to Vostok nemá žádné příběhové mise ani pevný cíl. Bojuji, abych přežil a postupně se propracoval k obtížnějším mapám. U obchodníků nakupuji nábytek pro svůj úkryt a dodávám speciální předměty, za které dostávám odměnu v podobě zbraní a vybavení.
V oblasti Vostok, která je určena pro endgame, lze najít obzvláště silné zbraně a vybavení, ale za vysokou cenu: Pokud zde zemřu, ztratím nejen svůj inventář, ale i celou postavu a budu muset začít úplně od začátku. Kromě toho mě zde čekají silnější protivníci, kteří dokonce žádají leteckou podporu.
Kdy hra vyjde, zatím není jasné. Road to Vostok vyvíjí jediný vývojář z Finska. Většina bodů v plánu vývoje je však již splněna. V současné době je třeba dokončit další mapy a hru podrobněji otestovat. Někdy se pak tato střílečka objeví v předběžném přístupu na Steam.
Základ je však již nyní slibný: Road to Vostok sice nemá nablýskanou grafiku, ale nabízí solidní střelbu, poměrně inteligentní AI protivníky a atmosférický soundtrack. Vysoká obtížnost a riziko, že přijdete o všechno, nutí k taktickému postupu a zajišťují, že mi při každém boji buší srdce.
Závěr redakce
Extraction Shooter nejsou zrovna můj šálek kávy. Možnost přijít o všechno v jediném okamžiku mě u her spíše odrazuje. Přesto mě Road to Vostok baví jako blázen. Temná atmosféra, neustálé napětí a krátké, ale intenzivní přestřelky mě opravdu vtáhnou do hry. To, že pravidelně nacházím cennou kořist, mě navíc motivuje.
Ve svém úkrytu jsem už všechny skříně a police naplnil předměty a vydávám se na stále nové průzkumné výpravy. Jsem zvědavý, na jakých mapách a protivnících vývojáři ještě pracují. Protože samozřejmě jednou budu mít dost své vesnice a banditů, kteří vypadají pořád stejně.
Zda Road to Vostok bez jasného cíle bude i po vydání trvale motivující, se teprve uvidí. Bylo by mi milejší, kdyby existovala možnost tuto střílečku skutečně dohrát.
