Superhrdina bez super schopností – ale s velkým srdcem
Již po několika minutách hraní je jasné: Dispatch není další efektní podívaná, která sází na gigantické finální protivníky a létající města. Místo toho vše začíná zlomeným mužem: Robertem Robertsonem, známým jako Mecha Man. Jeho high-tech oblek je minulostí, stejně jako jeho svaly. Co zbývá? Sluchátka, židle v tísňové centrále – a úkol trénovat padouchy v hrdinských činech.
Trik: Svět může mít super schopnosti, ale příběh se točí kolem skutečných lidí se skutečnými problémy. Právě tímto způsobem hra obratně obchází největší slabinu moderní superhrdinské zábavy. Seriály jako různé produkce „Marvel“ nebo „The Boys“ se rychle dostávají do stále větší eskalační spirály, ve které jsou postavy pouze zbraněmi s osobností.
Zde však v centru pozornosti stojí emoce, nejistoty a okouzlující selhání. Rozhodnutí nevedou k „explozi nebo žádné explozi“, ale k momentům, které mohou být trapné, komické a srdcervoucí zároveň. Jak hlasitě reagoval jeden z testerů:
„Vybuchl jsem spontánním „Uff“ – každý zná takové situace, kterým se člověk dokáže zasmát až o několik měsíců později.“
Načasování, které by záviděla každá série Netflixu
První epizody první epizody – každá trvá přibližně 45 minut – dokazují, co se stane, když bývalí vývojáři Telltale dostanou úplnou tvůrčí svobodu. Kombinace klidných dialogů, láskyplně nakreslených postav a hudebních akcentů vytváří sérii, kterou si spíše hrajete, než streamujete. Kritika z herního žurnalismu zdůrazňuje právě to: skutečné napětí.
Samozřejmě to nekončí pouhým sledováním: hráči spravují sázky, levelují svůj tým a zažívají quick-time momenty, které činí akci hmatatelnou – ale nikdy nepůsobí nudně. I když je zde stále potenciál pro další vylepšení, zatím je rovnováha správná.
Obzvláště působivý je mezitímní závěr redakce na Eurogamer:
„Po čtvrté epizodě mi bylo jasné, že tato hra se stane jednou z mých oblíbených příběhů roku – je vřelá, vtipná a sexy.“
Každý týden vycházejí dvě nové epizody – rytmus jako v dobré sitcomu, který navnadí na další díl. A i když řízení „záporných hrdinů“ někdy způsobuje stres, vše působí jako záměrný experiment: Co kdyby superhrdinové mohli být zase lidmi?
