U nových her od Double Fine nikdy nevíte, co vás čeká. Ale i na jejich poměry je putující maják opravdu šílený!
Shigeru Miyamoto už dávno ví: nejlepší nápady přicházejí při procházkách. V případě Lee Pettyho, hlavního vývojáře hry Keeper, to byla procházka podél pobřeží během pandemie koronaviru. Procházel se lesem a poli, až nakonec dorazil ke starému majáku, který byl plný volně se poflakujících racků.
Tento pohled, stejně jako jeho láska k umění filmových studií jako Ghibli nebo surrealistů jako Salvador Dali, rozsvítil v jeho hlavě různé nápady. S nimi šel za šéfem Double Fine Timem Schaferem, který je známý tím, že je ochoten zkusit jakoukoli bláznivinu.
A protože Lee byl předtím mimo jiné uměleckým ředitelem her jako Brütal Legend, Tim mu dal volnou ruku při realizaci jeho vize, která souvisela s majáky a ptáky.
Maják zleva
Výsledek se jmenuje Keeper, vyjde 17. října 2025 exkluzivně pro PC (Steam) a Xbox Series (a protože je financován a distribuován společností Microsoft, také přímo v Game Passu), a je to… ano… co to vlastně je?
Dobrodružství. Ale ne s hrdinou svalnatým a ozbrojeným, ale s majákem, kterému překvapivě narostly nohy.
Ten pak udělá jediné logické, co v této situaci může: vydá se na cestu. Ne však sám, ale ve společnosti obřího ptáka, jehož vzhled a neklidnost trochu připomínají Kevina z klasického filmu Pixaru z roku 2009 Vzhůru do oblak. Tato nesourodá dvojice se tedy vydává na cestu, aby… ehm… dělala věci. A prohlížela si okolí.
Pro více lepkavých obláčků!
Tato již tak velmi bizarní premisa je pak s působivou důsledností rozvinuta do herního a světového designu. Takový obyčejný maják totiž sám o sobě nemůže dělat moc, jen – a nemůžu uvěřit, že to píšu – běhat a svítit.
A po nasbírání dostatečného množství lepkavých obláčků také skákat a krátce vznášet se.
Levý joystick (resp. klávesnice) ovládá věž, pravý joystick (resp. myš) pak světelný paprsek. Nebo spíše paprsky světla, protože věž může svítit různými způsoby: Normální lampa vydává slabý paprsek, který rozsvítí jeskynní rostliny, nechá růst rostliny nebo inspiruje nevysvětlitelné malé tvory, aby současně vyskočili do vzduchu na povrchu zamrzlého jezera a tím rozbili led.
Alternativně může věž také zaostřit svůj paprsek, čímž přiřadí ptákovi akci. Ten pak odletí a otočí ozubenými koly, aby otevřel brány, přepne páky nebo sbírá určité předměty, které pak volně visí kolem věže.
Oh, ahoj, vejce cestující v čase!
Občas se budete muset obejít bez pomoci ptáka. Jedna herní scéna například ukázala hádanku, kterou je třeba vyřešit pomocí krátké cesty do minulosti. Na vrcholu věže pak logicky nesedí pták, ale nadměrně velké vejce.
Když se nudí, pták se někdy odletí a zabaví se nějakou rozptýlením v okolí. To trochu připomíná klasickou point-and-click hru Sam & Max Hit The Road z roku 1993, ve které se zabijácký králík Max také čas od času vydává na cestu, protože ho něco v okolí zaujme.
Počkat, cože?
A také v Keeper je k vidění spousta zajímavých věcí. Grafický design je totiž i pro společnost, která má ve svém portfoliu smyslové overkilly jako Psychonauts 1&2, opravdu šílená věc: Design rozlehlých krajin je stejně láskyplný jako bizarní.
Mimo jiné se procházíte městem, které vypadá, jako by bylo postaveno z plastelíny, a které je obýváno bizarními malými strojovými tvory.
Nebo pestrobarevnými kaňony, které vypadají, jako by byly naplněny růžovou cukrovou vatou a rojem motýlů. Míjíte gigantické létající želvy s deseti očima a krabími nohami. A to vše za neustále se měnících denních a nočních podmínek.
Závěr redakce
Musíme být opravdu vděční za firmy jako Double Fine. S nimi se prostě nikdy nenudíte! Opravdu nevím, jak moc zábavný může být tak šílený herní koncept jako Keeper v dlouhodobém horizontu, ale jsem velmi šťastný, že žiji ve světě, ve kterém to mohu zjistit.
Nejedná se o hektický akční titul, sbírku quick time eventů ani plíživou úroveň. Místo toho jde o hluboce uvolňující dobrodružství, které vám chce nabídnout jen pár nenáročných hádanek a nechat vás ponořit se do svého zcela nevysvětlitelného designu krajiny.
Maják a pták jsou hrdinská dvojice, kterou nikdo nečekal, ale kterou právě teď potřebujeme. Mezi nimi nepadne v celé hře ani slovo. A přesto Tim Schafer během prezentace slíbil emotivní děj – který je vyprávěn prostřednictvím prostředí a zvukového designu. Jaká krásná, malá bláznivost!
