Turok patřil k nejlepším střílečkám na trhu, od roku 2008 je série v klidu, ale Turok: Origins má nyní vrátit toto mistrovské dílo zpět. Náš závěr ohledně hratelnosti.
Vlastně vývojáře Turok: Origins chápu. Když dneska vyvíjíš střílečku a podíváš se, co přináší opravdu velké peníze, pak slovo multiplayer visí nad herním světem jako kosmická loď z filmu Den nezávislosti.
Co tedy dělat, když máte na klíně značku, která je už 17 let mrtvá, a máte ji nějak oživit? Snažíte se napodobit trendy. A hej, Turok nakonec také začínal jako napodobitel. Turok 1 na konci 90. let v některých ohledech docela drze kopíroval Quake, akorát s dinosaury a americkými domorodci. Kromě sci-fi zbraně střílím také z luku a šípů.
Turok: Origins splňuje všechny aktuální trendy. Kooperační střílečka, ve které hrajete za různé třídy, kromě zbraní používáte také nejrůznější speciální manévry a postupem času nabíjíte obzvláště silné ultimátní schopnosti. Kdo hrál Destiny-Strike, pochopí hru během několika vteřin.
A to nemusí být nutně špatné. Při hraní zde na gamescomu 2025 jsem si demo opravdu užil. Jenže Turok je vlastně vždycky nejlepší, když ne sleduje trendy.
Co je Turok: Origins?
Nejprve si ujasněme nejdůležitější základní fakta:
- Turok: Origins pochází ze španělské pobočky Saber Interactive, která má v Madridu téměř 250 zaměstnanců.
- Hra zatím nemá konkrétní datum vydání (2025 považuji za vyloučené), je vyvíjena v Unreal Engine 5 a jak již bylo zmíněno, jedná se o kooperativní střílečku.
- Na rozdíl od originálu můžete podle libosti přepínat mezi pohledem z první a třetí osoby – podle mého dojmu je však hra navržena pro pohled zezadu, protože úhybné pohyby například z pohledu z první osoby prostě nefungují tak dobře.
- Hru můžete hrát sólo nebo s dalšími dvěma hráči.
Turok: Origins se odehrává mnoho let před první částí série, ale existuje ve stejné časové linii. Turokové, kteří dali hře jméno, jsou američtí domorodci, kteří v mýtické Ztracené zemi bojují proti mimozemským ještěrům pomocí sci-fi zbraní.
A právě tady přicházíte na scénu vy.
Jak se hraje Turok: Origins?
Na gamescomu hraji tři úrovně plus souboj s bossem. Ve hře cestujete po různých planetách, oblasti v demoverzi se vizuálně velmi liší. Někdy se potuluji hustou džunglí, jindy pronikám do podivných mimozemských staveb, které jako by vypadly z pera H.R. Gigera. Vizuálně to vypadá velmi působivě, jediný problém je, že z hlediska hratelnosti je vše velmi jednotvárné a okoukané.
Na papíře si před začátkem mise vybírám různé… ehm… zvířecí duchy, například havrana nebo bizona. Za duchovním jménem se však skrývají pouze dobře známé výbavy nebo třídy. Jeden z nich pak jako ultimátní schopnost spustí speciální berserkerský mód a tak dále. Kdo se v žánru trochu vyzná, už to všechno viděl.
A také kooperativní synergie zatím (!) působí jako standard žánru: Hraji s dvěma dalšími novináři a například pomocí své výbavy vytvořím ochranný štít, za který se kolegové schovají. Nebo zpomalím nepřátele. Nebo udělám něco, aby se nepřátelské štíty rozbily.
Také nepřátelé: všechno znáte. Ještěrky sprintují jako mimozemšťané ve Fireteam: Elite. Jsou tu létající drony, jako v každé střílečce s létajícími drony. Obzvláště silní darebáci na vás útočí jako všichni Brutes v historii her a nutí Turoky k úhybným manévrům. Minibossové k sobě přivolávají Ads jako v Destiny (tedy další standardní nepřátele) a běžní střelci na vás střílejí, akorát mají ještěrčí hlavy.
Nejvíce tím trpí leveldesign misí. Všechny tři oblasti nás honí úzkými chodbami bez rohů a hran, tu a tam musím někde vyskočit nebo překonat nejjednodušší plošinové úseky – prostě tak jednoduché, jak musí být kooperativní plošinové hry, aby trojčlenný tým neztratil chuť.
Rámec příběhu zůstává v nejlepším případě naznačený: hlas v uchu mi neustále říká, že mám aktivovat nějaké energetické uzly. Většinu času nebudete rozumět, proč něco děláte, protože to prostě zdá se být jedno.
Je to opravdu to, co fanoušci chtějí?
Jak již bylo řečeno: i když to zní strukturálně nudně, ve skutečnosti to tak není. Sci-fi zbraně mají pěkný náboj, můj laserový LMG burácí krajinou, svým obrovským nožem rozřezávám vražedné dinosaury, to vše je super – ale světelné roky vzdálené od kouzla Turok 2.
Protože nejlepší hry Turok – a Turok 2 byl nejlepší – bodovaly právě v designu úrovní. Obrovské rozmanité oblasti plné tajemství, nebezpečí, hádanek, zvratů. Po každé dokončené úrovni jsem si tehdy říkal: Páni, co bude dál?
V Turok: Origins mám pocit, že už po třech misích znám všechny triky hry, protože gameplay působí tak omezeně. Obecně se hraje velmi podobně jako Aliens: Fireteam Elite, jenže to je horde shooter, který se obejde bez propracovaných misí – hloubka hry spočívá v řízení hord mimozemšťanů.
Turok: Origins působí ve srovnání s tím jako něco mezi Destiny 2, Aliens a menšími exotickými hrami jako Outriders. Naději však dává finální souboj s bossem po třech misích: moji kolegové a já se utkáme s gigantickým triceratopsem, který svými útoky pokrývá celou oblast. Tento souboj je opravdu působivý a tak se také hraje.
Možná je to jen kvůli demo verzi na veletrhu a vývojáři Turok: Origins si své největší trumfy schovávají na později. Jako fanoušek série bych si to přál, protože série už jednou zanikla, protože příliš následovala trendy. V roce 2008 chtěl Turok za každou cenu být jako konkurence v podobě temných vojenských stříleček. A už 19 let fanoušci truchlí nad tím, co nám to přineslo.
