Po pouhých několika kolech Arc Raiders odnaučil našeho experta na střílečky Phila všem jeho instinktům.
Multiplayerové střílečky jsou mým herním domovem už téměř 30 let. Nyní je tu jedna, která alespoň v jednom ohledu předčí všechny, které jsem dosud hrál: Arc Raiders ze mě najednou udělala opravdového objevitele!
Už při mé úplně první hře v den vydání Arc Raiders jsem si okamžitě uvědomil, že tento svět je víc než jen multiplayerová mapa, na které se peru s ostatními hráči.
Místo toho nacházím malý otevřený svět, který je tak plný milých detailů, záhad a tajemných událostí, že se mi na chvíli vůbec nechce bojovat.
Zní to úplně jinak, než jsem zvyklý, ale najednou mám mnohem větší chuť prozkoumávat.
Než Země padla
Můj první zápas začíná na starém bojišti. Fascinovaně pobíhám mezi ohořelými zbytky rezavých monstrů, které leží jako mrtvé obří pavouky. Zřejmě se zde odehrála dramatická bitva s Arc.
Z kráterů a vraků zachraňuji pár surovin a přemýšlím o tom, co se tu mohlo stát. Probíhala tu jedna z posledních bitev mezi lidmi a stroji, než povrch Země padl do rukou robotů?
Na každém kroku narážím na tajemné zbytky minulosti. O chvíli později šplhám na nehybné tělo obrovského tanku Arc, který vydává podivné bzučení. Je ten kolos ještě naživu? Mohu ho aktivovat? A pokud ano, měl bych ho vůbec aktivovat?
Po stopách minulosti
Na střeše najdu poklop a vypáčím ho páčidlem, ale ocelový kolos odmění můj pokus o vloupání tím, že najednou stojím v plamenech.
Proč? Nemám tušení, ale bylo to překvapivé. A nějak naprosto fascinující!
Arc-boti jsou sice v konečném důsledku jen AI protivníci, ale jejich přitažlivost je téměř magická. Co se děje tam nahoře na oběžné dráze, odkud zřejmě pochází mnoho z těchto smrtících strojů?
A proč nás neútočí obrovští Arc-monstra, která už od tutoriálu stále zahlédám na obzoru? Jistě by pro ně nebyl vážnou hrozbou ani ten nejlépe vybavený raider. Místo toho se však téměř mírumilovně potulují kolem, zatímco my svádíme zuřivé boje s jejich menšími sourozenci.
Zatímco přemýšlím nad těmito otázkami, narazím na opuštěný tábor. Malé chatrče svařené z vlnitého plechu, větrné mlýny a dokonce i malá studna svědčí o tom, jak zde mohly žít předchozí generace, než byli všichni přeživší invaze Arc nakonec nuceni odejít do podzemí – v pravém slova smyslu.
Najednou jsem úplně jiný
Arc Raiders dokáže ze svých map vytěžit mnohem víc než jen kulisu. Jsou to místa, která mají svou historii a minulost a v nichž dřímou staré tajemství.
Místo toho, aby Embark vytvořil jen arénu, ve které mám hledat kořist a zabíjet ostatní hráče, vytvořil svět s duší a identitou. Svět, který mi říká: Tady je něco víc. Kdo ví, co ještě objevíš za dalším stropem?
A najednou téměř nepoznávám svůj vlastní herní styl. Cítím se jako průzkumník a opouštím své instinkty střelce. Nezajímá mě aktuálně populární meta-loadout. Aktivně se vyhýbám konfrontacím. Moje K/D mi nemůže být lhostejnější.
Místo toho se kolo za kolem vrhám do Arc Raiders, abych odhalil tajemství této apokalyptické idyly. Skvělý výkon, Arc Raiders.
