Clair Obscur není hra, která by se dala hrát jen tak – je třeba ji pochopit, objevit a zažít. Ti, kdo se do ní pustí, zažijí jednu z nejpůsobivějších RPG her v historii žánru
Jsou hry, které připomínají pohodovou jízdu na dětském kolotoči: pohodové, předvídatelné, hezké na pohled. A pak je tu Clair Obscur, která od první minuty působí jako noční jízda na horské dráze – včetně smyček, zpětných úseků, zrychlení na 120 km/h a volného pádu, při kterém vám srdce zaplesá.
Jakkoli se svět Clair Obscur může zdát na první pohled krásný, není to místo pro kočárky. Za zasněnými budovami z období Belle Époque, mezi zářícími mlhami a tančícími stíny se skrývá hra, která vás bude znovu a znovu vyzývat a často vás nechá ohromené.
Clair Obscur nevypráví jen příběh – vtáhne vás do mozaiky živých vzpomínek, emotivních dialogů, odhalujících výpravných deníků a osudových setkání. A zatímco se stále snažíte pochopit hádanku, uvědomíte si: tahle hra má hloubku. Hloubku, kterou neobjevíte jen tak mimochodem, ale chcete ji prožít naplno. A to z ní dělá jednu z nejpozoruhodnějších RPG her posledních let.
Table of Contents
Věk není jen číslo
Jednou za rok se probudí tajemná postava zvaná „malíř“ a jediným tahem štětce rozhodne mezi životem a smrtí. Na svůj monolit namaluje číslo a každý člověk, který tento věk překročil, doslova vyletí do vzduchu. Rok za rokem se toto číslo snižuje a decimuje obyvatele fiktivního města Lumière, které zřetelně připomíná Paříž.
Příběh začíná krátce před odjezdem stejnojmenné Expedice 33. Cílem je zastavit malířku dříve, než začne znovu malovat. Snaha, v níž selhalo již 67 předchozích expedic. Doprovázíme Gustava, Maelle, Lune a jejich kolegy z expedice na jejich cestě za přerušením smrtícího cyklu
Test bez spoilerů
Velká část fascinace Clair Obscur: Expedice 33 spočívá v tom, že její tajemství odhalíte sami. Spoilery zde mohou zkazit opravdu hodně zábavy. Proto v tomto testu najdete pouze vlastnoručně vytvořené screenshoty z prvních hodin hry a také obrázky zveřejněné výrobcem, které bez kontextu neprozrazují nic zásadního. Ty druhé jsme odpovídajícím způsobem označili
Při hledání odpovědí
Jakmile dorazíte na kontinent, je jasné, že se nejedná o klasickou záchrannou misi. Výpravě se postaví tajemný bělovlasý muž a téměř ji zcela vyhladí. Jako Gustave se probudíte celý od krve a vydáte se hledat ty, kteří útok přežili.
Na začátku zůstává mnohé záměrně nejasné, ale právě to činí příběh Clair Obscur tak přitažlivým. Cesta k monolitu a hledání pravdy vedou světem plným rozporů, tajemství a ztrát. Kdo je malíř? Proč každý rok zabíjí obyvatele Lumière jediným tahem štětce? Proč ji žádná výprava nedokázala zastavit?
Jeden z nejlepších příběhů v historii hraní rolí
Clair Obscur nevypráví příběh, u kterého si můžete sednout a odpočinout si, ale příběh, do kterého se musíte ztratit, abyste ho pochopili. Místo přehledných kapitol nebo hodinových cutscén hra sází na fragmentární vyprávění, které silně připomíná tituly od FromSoftware: deníky z výprav, krátké vedlejší věty v dialozích, záhadné předměty a drobné detaily v herním světě – to vše se stává dílky skládačky většího celku.
Na rozdíl od Dark Souls a Elden Ring pochopíte základní osnovu příběhu, i když budete jen tvrdošíjně sledovat hlavní misi. Pak však přijdete o to nejlepší. Pokud totiž budete naslouchat postavám, číst mezi řádky a pozornýma očima a ušima prozkoumávat každé zákoutí, budete odměněni – pavučinou informací rozprostřených po celém světě, které postupně dělají příběh živějším a ucelenějším.
Právě proto, že hra nechává na začátku tolik otevřeného, vznikají skutečné aha momenty, kdy se dávno proběhlý dialog náhle propojí s novými fragmenty příběhu nebo dá hře zcela nový směr.
Zejména rozhovory mezi postavami jsme opravdu hltali: Postavy jsou přístupné, dostávají se do řeči, smějí se, mlčí, hádají se – a působí uvěřitelněji a živěji než mnohé postavy v herních trhácích. Témata se pohybují od každodenních starostí až po filozofické otázky o vině, smyslu, smrti a pravdě. Nic z toho není triviální – každý aspekt, ať už je jakkoli malý, přispívá k lepšímu pochopení světa Clair Obscur.
Belle Époque potkává konec světa
Žádná jiná hra na hrdiny posledních let vás nezaujme tak rychle jako Clair Obscur. Svět jako by vypadl z romanticko-surreálného obrazu a odhaluje často znepokojivou směs Belle Époque a temné fantazie: pařížská nádhera, elegance a půvab se setkávají s tichem, rozkladem a melancholií posledních časů. Každá scéna vypadá, jako by ožil ateliér umělce
Také po akustické stránce hra rozvíjí sílu, kterou lze jen stěží vyjádřit slovy. Orchestrální soundtrack střídá husí kůži a melancholii a podtrhuje velké scény i malé, intimní momenty.
Spolu s vynikajícím anglickým dabingem, na němž se podíleli vysoce kvalitní herci jako Andy Serkis (Pán prstenů, Black Panther), Charlie Cox (Daredevil), Jennifer English (Baldur’s Gate 3) a Ben Starr (Final Fantasy 16), vzniká audiovizuální maelstrom, kterému je těžké uniknout – nebo dokonce chtít. Malé mínus: chybí německý hlasový výstup, i když jsou k dispozici velmi dobře přeložené titulky
Na druhou stranu vás hra zasype efektně zinscenovanými cutscénami. Vzhledem k relativně malému týmu a omezenému rozpočtu je produkční kvalita Clair Obscur prostě neuvěřitelná. A to vše bez jakýchkoli chyb či technických problémů.
Kompromisy lze najít jen v drobných detailech, ale existují: Animace postav by si zasloužily více detailů, což se projevuje například nedostatkem mimiky mimo cutscény. A některé oblasti vypadají, jako by byly v podstatě poskládány ze stejných starých prvků.
Nicméně prezentace a atmosféra jsou největšími přednostmi hry a hrají rozhodující roli v tom, že vás svět Clair Obscur tak silně zaujme a už vás nepustí.
Přijmi, nebo prohraj
Na první pohled vypadá Clair Obscur jako klasické japonské RPG s tahovými bitvami. Vývojáři si dokonce vypůjčili bojovou obrazovku téměř 1:1 z žánrového veledíla Persona 5.
Kdo se však spoléhá na to, že bude jednoduše vybírat útoky a svačit při tom pytlík chipsů, brzy se ukáže, že se mýlí – a téměř jistě ho nejpozději první miniboss umlátí k smrti.
Pokud jde o bojový systém, je Clair Obscur aktivní, náročná a nemilosrdná: Pokud neparazitujete, prohráváte. Zejména mnoho skrytých a obzvláště tuhých nepovinných bossů dokáže nepřipravené skupiny zcela odrovnat jediným útokem.
Každá schopnost v bitvě vás stojí akční body (AP), které lze nasbírat normálními útoky a dokonalým uhýbáním nebo parírováním. Použití speciálních schopností, magie nebo obzvláště silných útoků proto vyžaduje chytré hospodaření se zdroji.
Současně je třeba dobře načasovat: quick-time akce vyžadují, abyste hře věnovali plnou pozornost, a to i v bitvách. Pokud uskočíte nebo zaútočíte v pravou chvíli, budete odměněni AP a silnými protiútoky, které vám poskytnou rozhodující výhodu, zejména v pozdějších bitvách.
Clair Obscur se podařil husarský kousek, díky němuž se souboje zdají být zábavné a epické zároveň. Popeláři vás během několika vteřin odrovnají, zatímco časté a velkolepé souboje s bossy snadno překonají hranici 15 minut.
Trial and Error
Každá část hry vás překvapí novými typy nepřátel, což je požehnáním i prokletím zároveň. Na jednu stranu to udržuje souboje náročné až do konce, protože každý nepřítel má individuální elementární slabiny a odolnosti, skrytá slabá místa, nepředvídatelné způsoby pohybu a silné speciální útoky.
Na druhou stranu to znamená, že nejednou narazíte na nového protivníka, který vám dá pořádně zabrat. „Pokus a omyl“ je zde mottem, které je stejně důležitou součástí herního postupu jako další levely vašich postav.
V Clair Obscur je rozhodně potřeba se vyhýbat úderům a parírovat, stejně jako ve hrách od společnosti FromSoftware závisí váš úspěch především na tom, jak dokážete číst pohyby a způsoby útoků nepřátel. Tři úrovně obtížnosti „Příběh“, „Průzkumník“ a „Expert“ chytře ovlivňují nejen počet poškození, ale také časová okna pro uhýbání a parírování.
I v příběhovém režimu však zůstávají akční prvky ústřední složkou hry Clair Obscur. Vedle příběhu se tak stávají rozhodujícím aspektem toho, jak moc si hru užijete. Protože pravda je taková: kromě mluvení, prozkoumávání, správy postavy a boje se toho v Clair Obscur dá dělat jen velmi málo. Snad kromě několika, většinou nepovinných dovednostních pasáží, které jsou kvůli příšerně nepřesnému ovládání skoků spíše otravné než vítaným zpestřením.
Systém postav: flexibilní, ale náročný
Clair Obscur vám umožní utvářet si postavy, jak se vám zlíbí. Každá postava má svůj vlastní bojový styl, ale jak ho rozvinete a využijete, je jen na vás. Například Gustave je mnohem pomalejší, ale silnější než Maelle, zatímco Lune může používat živelnou magii a způsobit tak svým protivníkům velké škody.
Atributy, jako je vitalita, obratnost nebo štěstí, můžete rozvíjet zcela libovolně a ovlivňovat jimi své zdraví, rychlost nebo šanci na kritický zásah. K dispozici jsou také takzvané Pictos a Lumina, které můžete použít k odemknutí mocných bonusů a dát postavám další schopnosti. Každá postava má také různé zbraně. Ano, a k dispozici jsou také unikátní schopnosti, které můžete v boji používat výměnou za AP – od vícenásobných útoků až po buffy pro vaši partu, vše je součástí
Kdy se vyplatí parádit? Kdy je třeba střílet? Kteří nepřátelé jsou obzvlášť náchylní na elementární poškození? Jak lze kombinovat zbraně, pikta, lumina a atributy, aby se zvýšila šance na kritický zásah? Která Picta jsou vhodná k potlačení zvláštních schopností zdánlivě nepřemožitelného bosse? Pouze ti, kteří dokáží na tyto otázky odpovědět, získají ze systému maximum.
Stojí za to chodit oklikami
Svět Clair Obscur není otevřený, ale chytře propletený. Jak byste čekali od klasických japonských RPG, jako je Ni No Kuni nebo Final Fantasy, existuje mapa nadsvětí, která spojuje všechny oblasti a dungeony. Jak postupujete hrou, můžete si odemykat nové způsoby cestování a vracet se na místa, kam jste na začátku hry neměli přístup.
I když vám hlavní příběh přesně řekne, kam se vydat dál, stále se vyplatí občas zabloudit mimo vyšlapané cesty. Pokud totiž budete pozorní a zvědaví, budete odměněni – nejen zbraněmi a novým oblečením, ale také novými příběhovými střípky, které vám pomohou svět Clair Obscur kousek po kousku lépe pochopit.
Dodatečná dávka Soulslike, prosím
Mnoho aspektů Clair Obscur si přímo říká o srovnání se Souls-like, v neposlední řadě design úrovní. V klasických rolových hrách vám mini mapa se značkou pěkně ukáže, kam se máte vydat dál. V Clair Obscur musíte sami přijít na to, jak se dostat z bodu A do bodu B.
Někdy ve spletitých oblastech světa objevíte zkratku, která vás zavede zpět na začátek, a někdy narazíte rovnou na slepou uličku – na jejímž konci na vás čeká miniboss, který vám dá pořádně zabrat.
Cesty ve hře Clair Obscur jsou málokdy lineární, často se pohybujete ve smyčkách, vracíte se zpět, otevíráte si nové cesty a propojujete oblasti mezi sebou. Právě to dělá svět organickým – poznáte ho, protože ho musíte sami objevit
Jedno hraní stačí – ale stejně chcete víc
Clair Obscur není krátké RPG pro deštivé nedělní odpoledne, ale hra, která vám jen kvůli hlavnímu příběhu zabere klidně 30 hodin času. Pokud budete chtít prozkoumat i skryté oblasti a skutečně se věnovat všem informacím v pozadí, strávíte snadno 40 až 60 hodin. Herní doba se však zdá být dobře naplněna: Neexistuje žádná nečinnost ani zbytečné sbírání úkolů pro bezvýznamné NPC. Jen tu a tam se nějaký úsek trochu vleče
Co dělá hraní znovu obzvlášť atraktivním, je rozmanitost možných sestav pro vaše postavy. Různé rozložení bodů pro atributy a dovednosti, různé kombinace zbraní, Pictos a Lumina – a máte zcela nový herní zážitek.
V neposlední řadě hra nabízí i příběhovou pobídku k opakovanému hraní v podobě nepovinné hry New Game Plus. I když jste příběhovou skládačku Clair Obscur dokončili již při prvním hraní, budete se zkrátka chtít do tohoto příběhového veledíla ponořit znovu, stejně jako do své oblíbené knihy nebo filmu.
Závěr redakce
Pozor, velké zbraně: Clair Obscur vypráví jeden z nejlepších příběhů, které jsem kdy měl tu čest zažít v počítačové hře. Jeho příběh je strhující, dojímá mě k slzám, nutí mě přemýšlet a straší mě ve snech. Za obzvlášť pozoruhodné považuji, jak Clair Obscur kombinuje lineární vyprávění s fragmenty roztroušenými po celém herním světě. Nenaznačuje jen jako Eldenův prsten, ale vypráví svůj hlavní příběh velmi konkrétně. Zároveň mi ponechává dostatek prostoru pro interpretaci, ale i možnosti doplnit si ho konkrétními kousky skládačky. Téměř pro všechno v tomto podivuhodném, fascinujícím světě existuje srozumitelné vysvětlení.
Druhá velká síla Clair Obscur spočívá v systému postav a boje. Ano, zcela volný vývoj postavy vyžaduje určité seznámení, ale zároveň umožňuje širokou škálu budovatelských a bojových strategií. Žádné dvě party zde nejsou stejné.
Zpočátku jsem byl skeptický, zda se rychlé časové události dlouhodobě neomrzí. Jelikož však Clair Obscur funguje téměř úplně bez zobrazení na obrazovce, alespoň v obraně, uhýbání a parádění se mnohem více podobá Elden Ringu než God of War a zůstává neustále napínavé.
Pravdou však je, že alternativy neexistují a souboje dominují velké části hry. Pokud si je neužijete, ani sebelepší příběh s tím nic nenadělá. Pokud však bitvy i příběh fungují, pak se vám Clair Obscur navždy vryje do paměti
