Lze se z 30 let staré hry na hraní rolí stále učit nové věci? Ano, říká vývojář, který na svém vysněném RPG pracuje už pět let.
Málokdy se stane, že by hra udělala pro žánr tolik dobrého jako Skyrim – a zároveň tolik špatného. Ať už má člověk na severský otevřený svět od Bethesdy jakýkoli názor, hra The Elder Scrolls 5: Skyrim utvořila představu o skvělém, volném hraní rolí pro celou generaci hráčů.
Zdá se, že v dnešní době není možné psát o 3D RPG z pohledu první osoby, aniž bychom se alespoň zmínili o Skyrimu, který je i deset let po vydání stále v povědomí hráčů. K tomu jistě přispěla i překvapivá skutečnost, že Skyrim se v roce 2021 dočká již třetí reedice.
Michael Tröls si zatím o takovém pohádkovém úspěchu může nechat jen zdát. Rakušané už pět let pracují na RPG, které se bude od Skyrimu v mnoha ohledech lišit a chce vrátit čas ještě dál než k revoluci otevřeného světa v roce 2011 – přesněji do 90. let, k počátkům žánru. Přesto se Trölův projekt Monomyth nevyhne srovnání se Skyrimem, i když jen vizuálně.
Z hlediska hratelnosti je Monomyth zaměřen přesně na ty hráče, kterým nevyhovuje nový mainstreamový přístup „casualizovaných“ RPG, jako je Skyrim. Kdo touží po velmi starých vlastnostech her na hrdiny. Pro ty nebyl sestup do dungeonů změnou oproti bloudění v jasném overworldu, ale prostě jedinou náplní hry. Monomyth chce vrátit to, co dělalo Ultimu Underworld skvělou. Přitom se zamýšlí nad tím, na co The Elder Scrolls se Skyrimem stále více zapomíná: na skutečně interaktivní svět, v němž simulace a herní logika hrají prim.
